Po loňském říjnovém Košickém maratonu, který jsem absolvoval ve svém novém osobním rekordu 3:04'14 jsem si jako místo dalšího posunutí hranice svých možností vybral polský Krakov. Jenomže člověk míní a pánbuh mění a tak po nevydařené zimní přípravě z důvodu zranění jsem toto město musel ze své termínovky vypustit. Nakonec jsem jako náhradu za Krakov vybral červnový 36. ročník Kysuckého maratonu.
Kvůli treninkového výpadku se má příprava na tento závod skládala zejména z nabíhání ztracených zimních kilometrů a k systematičtěji zaměřenému intervalovému treninku jsem se dostal až nějakých 6 týdnů před startem. I tak jsem do Čadce vyrazil s dobrým pocitem a odhodláním poprat se o prolomení magické časové hranice tří hodin.
Po týdnech, kdy jsme prakticky neviděli slunce nám od meteorologů přišla zpráva o tom, že se konečně o víkendu můžeme těšit na nádherné slunečné počasí s teplotama kolem 22 stupňů Celsia. Na relax v přírodě ideální, pro maratonskou trať, jak jsem poprvé na vlastní kůži zažil nikoliv.
Hlavního závodu na 42195m se zúčastnilo 99 mužů a 12 žen, a na půlmaratonskou trať nakonec vyběhlo celkem 40 běžců a běžkyň.
Trasa vedoucí údolím řeky Kysuce přes obce Raková, Staškov, Podvysoká, město Turzovka, Vysoká nad Kysucou a zpět před Kulturní dům v Čadci nakonec v parném slunečném počasí nejvíc vyhovovala současné české ultramaratonské jedničce Danymu Orálkovi(2:27'35hod.), který si celkem s přehledem poradil s Ashenatim Erkolem(2:41'19hod.) z Etiopie a s jedničkou na prsou běžícím naturalizovaným čecho-etiopanem Mulugetou Serbessou(2:42'27hod.). Těmto favoritům na celkové vítězstvím v náročných podmínkách velice dobře sekundoval Marek Procházka(2:43'12hod.) z TJ Šumperk. Výčet závodníků, kterým se v Čadci podařilo pokořit tříhodinovou hraci ještě rozšířil skvělý slovenský maratonec Peter Tichý(2:49'01hod.) běhající za ŠKP Čadca, Rudolf Lorenčík(2:55'05hod.) z Košic a vítěz kategorie mužů nad 50let Josef Siegel(2:56'44hod.) z AC Choceň.
Ze severomoravských běžců se nejlépe vedlo Romanu Slowioczkovi (3:0 0'45hod.) který nakonec ve své kategorii bral stříbro za druhé místo a Romanu Balážovi, který po zranění zaběnul solidních 3:03'41. Z dalších více či méně pravidelných účastníků MBP dalo Kysuckému maratonu před X-Airackému Běhu na Lysou přednost např. Seitlovci Láďa Dvorský, Karel Sokol, Jarda Hrabuška, Vladimír Peřina a Pepa Smola.Moje maličkost se na start závodu dostala hlavně za přispění vozu Jardy Vernarského v doprovodu nestora českých vytrvalců Franty Zikeše.
Můj cíl před závodem bylo atakovat čas pod tři hodiny, v horším případě alespoň vytvoření nového OR(tzn. pod 3:04'14hod. ). Toho jsem chtěl dosáhnout buď držením tempa kolem 4'12/km a podle severomoravské účasti se nabízela i možnost běžet ve skupině zkušených maratonců R. Slowioczka, P. Jadrníčka a L. Dvorského, jejichž tempo minimálně do místa obrátky mělo odpovídat mému plánu. Po startu závodu jsem sice vystartoval před těmito běžci, ale mezičasy až do 20. km celkem odpovídaly mému plánu. Metu obrátky závodu jsem minul v čase 1:30'13hod, což už bylo o málo pomalejší než jsem chtěl. Navíc se dostavily známky první krize, z které mě na čas probral začátek klesajícího profilu trati a zapojení se do skupiny se dvěmi slovenskými běžci, s kterými jsem spolupracoval až někde do 24. km kde se přišla další chvilková slabost podpořená střevními problémy. Během nucené pauzy jsem byl předběhnut několika dalšími běžci a v horkém poledním slunci začal bojovat se stále se prohlubující krizí, z které jsem doufal mě měl dostat můj energetický gel zanechaný na občestvovací stanici 12km před cílem. Zázrak energetického šoku se nekonal a moje poslední morální síly vzaly za své při první přechodu do chůze. POPRVÉ v životě jsem se nedobrovolně uchýlil ke karvinskému stylu běhu zvanému Galloway. Od toho okamžiku bylo po závodě. Ještě jednou jsem díky povzbuzení soupeřem přešel do souvislejšího déletrvajícího běhu, při kterém se mi jej dokonce podařilo setřást ale tento stav netrval věčně. Do cíle v tu chvíli zbývalo zdánlivě ještě daleko a já proklínal nejen v tu chvíli pro mě nesnesitelně horké počasí ale i všechno, co souvisí s maratonem. Závěrečných 12km jsem tak nakonec zdolal stylem indiánského běhu v čase cca 1hod a 3minut. O to více jsem si potom už bez zklamání z času užil náběh na náměstí v Čadci i proběhnutí se po měkoučkém zeleném koberci šampionů a protnutí pomyslné cílové pásky. S časem 3:12'24 bych byl před závodem maximálně zklamán, po závodě to zas tak tragicky nevidím. Konečně už totiž vím, proč se říká, že maraton začíná na 30. kilometru...Díky Čadco, jsem stejně štastný jako po osobáku v Košicích...:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat