BMW Frankfurt Marathon 2012
O maratónu ve Frankfurtu jsem snil od okamžiku, kdy jsem v nějakém
zahraničním běžeckém časopise uviděl fotky z cílového červeného koberce v nasvícené
veletržní Festhalle.Famózní a neopakovatelné.
V pátek ráno 26.10.2012 vyrážíme s Evou vlakem
směr Praha a dále pak autobusem Eurolines dále do Frankfurtu. Večerní Frankfurt
nás však vítá zimou a deštěm. Druhý den ráno venku poletuje sníh, přesto se hned
po snídani vydáváme na prvotní letmou prohlídku evropského centra finančnictví,
jímž Frankfurt nad Mohanem je. Naše kroky míří kolem jedné z nejvyhledávanějších
frankfurtských památek Goethehausu – domu, ve kterém se narodil spisovatel
J.W.Goethe, na náměstí Hauptwache a dále na Börseplatz, kde se nalézá jedna z budov
Frankfurtské burzy a taky bronzové sochy medvěda a býka. Býk je symbolem pro
rostoucí ceny akcií a medvěd naopak symbolem poklesu. Pár fotek a promrzlí se
ukrýváme před zimou alespoň na chvilku v moderním obchodním domě MyZeil,
kde se architekti skutečně vyřádili – prosklená podlaží, krkolomné eskalátory,
nejrůznější zrcadla a samozřejmě obchody a restaurace.
Frankfurt patří mezi největší veletržní a výstavní centra v Evropě
a právě na výstavišti se odehrává vše podstatné - start i cíl maratónu, expo s obrovským sportovním
veletrhem, pasta party. My jsme se zde dostali v odpoledních hodinách a
byly tu zastoupeny snad všechny sportovní značky, které mají co do činění s běháním.
Prochodit to celé bylo vyčerpávající a tak pasta party v úžasné Festhalle
přišlo opravdu vhod. Probíhala zde předmaratónská show, báječná atmosféra a přestože tu bylo
opravdu velké množství lidiček, organizaci zvládají Němci dobře. Entschuldigung
– slovíčko, které slyšíme stále a všude. Na tu jejich ohleduplnost nejsme jaksi
v našich končinách navyklí ….
V sobotu navečer se počasí trošku vylepšuje, oblačnost
postupně mizí, teploty stále ale okolo nuly. Na hotelu studuji předpověď a
vypadá to dobře, bude sice zima, ale jasno a sluníčko. Řeším, co na sebe zítra obleču,
nezbytné budou rukavice, tričko Pepa teamu zavrhuji, zmrznul bych v něm. Ze soboty na neděli probíhá posun
času, takže ráno máme alespoň na všecko více času.
Na start 31. ročníku BMW Frankfurt Marathonu je
zaregistrováno přes 16 tis. běžců. Startuje se v 10 hodin ve třech vlnách
po 10 minutových intervalech a v 10.30 hod. pak vybíhají štafety. Hlavním
favoritem závodu je samozřejmě keňský světový rekordman – Patrick Makau. Toho
jsem však já z BMW koridoru na startu neviděl, jelikož jsem mu dával cca.
200 m náskok J.
Roli favorita, jak jsem se později dozvěděl, potvrdil a zvítězil v čase 2:06:08.
Teploty mezi 2 až 4 stupni Celsia moc nenahrávaly pokusu o zlepšení rekordního
času. Na stupních vítězů jsem ho já ale jaksi zase nestíhal, organizátoři
vítěze vyhlašují vždy moc brzy nebo spíše já se na té maratónské trati dlouho
trápím.
Trasa maratónské trati začíná hned vedle druhého nejvyššího
mrakodrapu ve Frankfurtu, kterým je Messeturm (257 m výšky, 63 pater, 24
výtahů). Po svém dokončení v r.1991 se stala na šest let nejvyšší budovou
Evropy, v r.1997 jej pak překonal frankfurtský mrakodrap Commerzbank Tower.
Prvních 13 km maratónu je vedeno ulicemi samotného centra města, kolem všech
významných staveb, přes všechna hlavní náměstí a luxusní obchodní třídy města.
Přes řeku Main (Mohan) přebíháme po starém
mostě Alte Brücke, po levém břehu řeky Muzejním nábřežím (Museumsufer) míjíme
Železný most (Eiserner Steg) a pokračujeme čtvrtí Sachsenhausen podél Mohanu směrem
na západ. Je jasno a přes řeku se nám otevírají úžasné pohledy na celý evropský
New York, jak se také Frankfurtu přezdívá. Hned několik nejvyšších mrakodrapů
Německa se nachází právě ve Frankfurtu: Commerzbank Turm, Messeturm, Oper Turm,
Main Turm, Trianon, Westend Turm a další. Na trase avizovaný počet 80 či 90
kapel jsem nestačil spočítat.
Přes mizerně naběhané resp. nenaběhané objemy kilometrů si
stanovuji osobní plán - běžet první polovinu maratónu tempem těsně pod 5 minut,
tedy být na metě ½ maratónu okolo 1 hod. 45 min. a tempo 5-5.15 min/km pak udržet
co možná nejdéle. První polovinu tratě si užívám a zvládám ji za 1.44.57 hod..
Po 25 km však své vytýčené tempo postupně začínám ztrácet, což je též částečně
způsobeno tím, že se snažím více občerstvovat - hlavně teplým čajem v té zimě.
Přes řeku Main (Mohan) se zase dostáváme až po 24. km, ale
stále se ještě vzdalujeme od centra města, což mi nedělá dobře na psychiku.
Člověk toho začíná mít akorát dost a běží dál a dál od vytouženého cíle.
Naštěstí po 27.km se to láme a od tohoto okamžiku už je směr do centra Frankfurtu
zřejmý. Okolo 35.km jsme zpátky ve městě, abychom si znova zopakovali, jak
vypadá budova opery Alte Oper, jak se běhá ulicí plnou luxusu a přepychu Goethe
Strasse, jak vypadají všechny ty velkolepé mrakodrapy, burza atd.
Pro každého, kdo fakt nemá naběháno, začíná to pravé maratónské
dobrodružství okolo 35.km, zde potkávám Evu, která mě fotí, pár slov a pádím …J. No to je silné slovo,
spíše se už šourám L.
Tempo mi již kleslo na 5.20-5.25/km, ale stále běžím na pro mě velice slušný
čas a snad i na svůj osobák. Krize je ale teprve přede mnou a přichází natvrdo
mezi 36.-39.km, kdy mě postihují první příznaky křečí, a proto výrazně
zpomaluji, aby mě křeče opravdu tzv. necvakly. Snažím se na to raději nemyslet.
Na 40.km je po krizi a já už vím, že i svůj pátý maratón
doběhnu. V ulicích města lidi neúnavně povzbuzují, já poslední 2 km
výrazně zrychluji, běžím znova tempem 5 min/km a předbíhám mnoho běžců.
Posledních pár desítek metrů po červeném koberci v nasvícené a burácející
Festhalle musí být pro každého maratónce nezapomenutelný zážitek. Užívám si to
a vychutnávám okamžiky maratónského štěstí, real-time: 3.38.02. Za cílovou
páskou už nikam nespěchám, slzy dojetí a štěstí, emoce, endorfiny, kyselina
mléčná a nevím co ještě, teď zaplavuje moje tělo. Maratón je pro mě vždy velké
dobrodružství, nikdy nemám naběháno, vždy do toho jdu s vědomím, že se budu
v druhé půlce trochu trápit, že budu muset překonávat krize. Přesto pocity
prožité po těch více jak 42 km stojí za tu dřinu a pokud mi to zdraví dovolí,
půjdu do toho zase.
Večer po maratónu vyrážíme s Evou k řece Mohan
nafotit a užít si i večerní Frankfurt. Je úžasný a nasvícený je snad ještě
krásnější než ve dne. Ve Frankfurtu zůstáváme ještě i v pondělí, jdeme se
podívat na historické centrum města - Römer Platz. Hned vedle Römerbergu je
Kaiserdom (Katedrála svatého Bartoloměje), který byl místem volby německých
králů a římských císařů Svaté Říše Římské. Procházíme nejdelší a
nejfrekventovanější ulicí Zeil - mezi náměstím Hauptwache a Konstablerwache,
kde se to odpoledne mezi obchůdky, obchodními domy a butiky jen hemží nakupujícími.
Venku mrzne až praští, mlha, že i mrakodrapy jsou vidět jen z poloviny, a já si
uvědomuji, jaké jsme včera vlastně měli na počasí štěstí. Večer si jdeme s Evou
zaběhat podél řeky a potkáváme zde i mnoho včerejších účastníků Frankfurtského maratónu (soudě podle stylu běhu), jak se snaží vyhnat únavu ze svých
zakyselených svalů. V úterý brzy ráno za deště opouštíme Frankfurt a čeká
nás další maratón – tentokrát celodenní
cestovní, z Frankfurtu domů až do Frýdku-Místku.
Žádné komentáře:
Okomentovat