Dolnolhotská desítka 2013

V pátek jsme se řádně prohřáli, ale naštěstí v sobotu bylo počasí ke všem přívětivé. Nepršelo, ale bylo hezky, pod mrakem, a téměř bezvětří. Z Pepa teamu se nás sešlo 7+1 (Lidka fotila a fandila), každý s jiným cílem a představou jak na to půjdeme. Motivací bylo samozřejmě chlazené pivko po vydřeném cíli nebo nějaký ten pěkný čas na 10 km. Všichni v dobré náladě, rodina i kamarádi podporovali seč mohli, stejně jako diváci. Atmosféra byla úžasná a pořadatelům se nedalo téměř nic vytknout (kromě dlouhé fronty na to pivo).

O tratích se často píše, že jsou běhavé. Nevěřte představě, že by vám to nějak při běhu pomohlo ;-), hezký výsledek udělá jen trénink, ale zima byla dlouhá, a to se teprve pozná kdo je schopný zatnout zuby a makat.

Vystartovali jsme, nevím jak ostatní, mě trochu ztuhl úsměv spolu s nohama a jejich pokračováním. První polovina trati je trochu do kopce, hlavně v oblasti od 3.-5. km. To se pak spousta závodníků na obrátce, při pohledu na čas na půlku, trochu vyleká. I když bylo pod mrakem, měla jsem rychle žízeň a tudíž motivací co nejrychleji dorazit na 5.km bylo hlavně pití.

Cestou tam, už mi mávali kluci z týmu (Filip+Dan+Rosťa+Radim), co běželi zpátky, tak jsem si říkala, že to mají pěkně rozběhnuté.

Někdo se občas ptá, co se lidem, co běží, honí v hlavě. Můžu říct, že při tomto závodě to byli takoví malí Jekyll a Hyde: „ty nohy bolí, sakra“-“to přejde“, „proč mě pořád někdo předbíhá, to tak zpomaluju“-“nezpomaluješ, běžíš dobré tempo, oni jsou prostě rychlejší, nenech se rozhodit“ a tak dále. Ale o tom závody prostě jsou, překonáte se, nenecháte si namluvit hlavou, že máte zastavit, zpomalit nebo to vzdát.

A když jsem vydržela první půlku, tak ta druhá už byla z kopce. To už se běželo parádně. Předběhla jsem pár kluků a holek, a pár kluků a holek předběhlo zase mě. Kdyť jsme přeci na závodech.

Člověk najednou vbíhá na hřiště do cíle, plný všech těch pocitů a příjemné bolesti, znamením toho, že žijeme a že prožíváme. Vítá mě rodina, kamarádi z týmu kteří doběhli v krásných časech, i přesto, že pro většinu z nás byla trať náročnější než jsme čekali…

Jdeme se občerstvit, jídla a pití je dost, v jedné hrsti sušenky v druhé jablka, v puse pití. Vyklusat a zhodnotit, pokecat.

Přestože jsem chtěla čas stlačit pod 50minut, byla jsem, vzhledem k tomu jak mě ta trať drtila, s výsledným 50:36 (12.v ktg) spokojená.

Před startem jsem dostala své první týmové triko, a bylo to i tak trochu symbolické, vzhledem k tomu, že to byla má první oficiální desítka.

Takže jak jsme vlastně dopadli?

Kluci zabrali parádně, takže Dan byl na prvním místě s časem 36:39, Rosťa o pár vteřin čtvrtý s časem 37:11. Radim v tvrdé konkurenci své kategorie zaběhl za 40 minut. Jarda za 46 a Filip za 48:10. Lída byla pátá v kategorii s časem 49:21.

Komplet výsledky zde