LC 3in1

intro: je sobota večer, s manželkou a kamarády jdeme posedět, něco dobrého sníst a pak domů. Cesta domů se odehrává až v neděli, v jednu ráno... Po večeři jsme šli pouze na skok do klubu, spíš se jen podívat, nakonec posilněn několika pivy skáču na prázdný parket a začnu křepčit, prostě ideální příprava na prodlouženou etapu.

"Dobré ráno!" , říkám si po probuzení, cítím se obstojně, kontrola tělesných funkcí vypadá dobře, jen ten krk bolí, jak jsem včera házel hlavou na všechny strany. Rychle nasnídat a připravit. Nabírám ještě Michala Goryczku, který si dá klasickou etapu a domů odjíždí s Lilou a Rosťou Trávničky. Na parkovišti u pily jdu zaplatit startovné, trochu váhám, ozývá se pravé koleno, jak to s ním potáhnu dvakrát nahoru a co teprve seběh? Uvažuji co dál, speedcrossy mi připadají neskutečně těžké, rychle přezouvám na NB MT10 a jsem šťastnější, akorát led mě určitě na hladkých špuntech potrápí. Mám sebou jednu tyčinku, doufám v to, že to na občerstvovačku zvládnu a tam se nadlábnu. 

Start na asfaltu mě do děje moc nevtáhne, snažím se podle tempa známých tváří odhadnout, kdo všechno běží se mnou, zahřívací fáze probíhá v pohodě, budu se snažit udržet spíš pohodové tempo ve výšlapech a v běhavých úsecích zrychlím. 16km na rovince je snesitelná vzdálenost i v závodním tempu, ale co taková vzdálenost se mnou udělá v kopcích? Jakmile se dostáváme do lesa nad Lukšincem, šlapu směle dál, to je dobrý signál, běžně tady odpadávám a ztrácím jednu pozici za druhou, energie sbalená na další cestu ještě je. Na rovince Velkých větrů už potkávám první spokojené tváře, vracející se dolů, čím jsem blíže k vrcholu, dav lidí houstne. Led mě dost zpomaluje, botky mi přesto dovolují lehce manévrovat a hledat jiné cestičky.

Píp! To se na mě Lůďa směje, první část mám za sebou a třebaže jsem to trochu flákal, dal bych si pauzu. Místo toho zamířím na severní sjezdovku, půlky stáhnuté a jsem v křeči, abych sebou hned nepráskl na zem. Přede mnou dva kluci s hůlkami, diktují tempo, je mi líto borůvčí, po kterém se občas sklouzneme, sněhu je víc než ledu, zkouším to středem, začíná to být opravdu zábava. Trochu mi to připomíná včerejší svíjení se na parketu, tak se tomu opět odevzdávám. Nabírám rychlost, turisté uhýbají, já se jim raději omlouvám, přece jen mají něco za sebou a čeká je závěrečný bonbónek. Seběh mě vyloženě baví, u studánky pod sjezdovkou nepohrdnu hrnkem vody, má zajímavou chuť. Běžím dál, díky Mirové (Letko) mapce mám trochu nastudováno kudy tudy k hangu, kde jsem ještě nikdy neběžel, přesto se ptám kolemjdoucích a nakonec se chytnu jednoho z nás. Vysvětluje mi cestu, tvářím se, že chápu a běžím dál. Po pár set metrech to chci pustit dolů, ale kolega mě okřikne, že ještě ne! Konečně se dočkávám pořádného sešupu a opět kloužu dolů. Zdravím se s Aničkou Geletičovou, ta jde pro změnu nahorů, dnes mimo LC závod. U Bezruče vyhlížím na parkovišti kontrolu, pak si vzpomínám, že bude na nižším placu. Slunce svítí, je teplo, moc se mi nahoru nechce, foukalo tam dost. Opět pípám, něco sním, vypiji a nesměle vyrážím do poslední části etapy. Od korýtka mě hned dorazí stoupání, běžně to tady vybíhám, teď to nejde. U Veličků mě dobíhají další závodníci a já už jen v hlavě promítám, kde šlapat a kde běžet. Než dorazím k Lukšinci, pořádně se natrápím a ozývají se křeče. Připomene se mi loňský maraton, nadávám si, že jsem do sebe nedostal nic slaného, nebo nějaký anticramp apod. Tentokrát však vítězím nad hlavou, žádná panika se nedostavuje. To se bohužel nedá říct o chlapíkovi přede mnou, který klesá k zemi a očividně má problémy. Snažím se ho povzbudit, ale moc nereaguje. Jdu dál, pokouším se rozběhnout, do cíle to mám necelý kilometr. Na hodinkách se blíží 3:00 meta, chci se tam vlézt, ale čím víc se snažím, tím je to horší. Stehna už pořádně tuhnou, lýtka taky, takže nakonec klopím hlavu a potupně dojdu do kameňáku. Píp! 

Mám to za sebou, pocity pozitivní, byl to můj první počin s převýšením nad 1000m, odpočinek před závodem jsem rozhodně podcenil, ale měli jsme s manželkou po dlouhé době možnost vypadnout ven, tak jsem to nechtěl utnout po pár hodinách tlachání. Rozvržení sil během závodu vyplynulo z mého rozpoložení a určitě se už budu muset pořádně zaměřit na doplňky proti křečím, když už se takhle projevují cca. nad 2:00 trvání závodu.

Z mého pohledu super akce, se zajímavým prostředím a různorodostí terénu. Budu se těšit opět za rok, snad na sněhu a lépe připraven.