Sobota ráno, přijíždíme k Švarné Hance, Slunce s okolními
mraky a vrcholky kopců vytváří krásnou podívanou. Čtyři chlapi v autě,
vzdychají a hledají ta pravá slova pro popsání neskutečné scenérie. Sakra! Jdeme na nejdrsnější akci mé běžecké kariéry a
místo chlapáckého povzbuzování tu málem počítáme kuličky rosy, ale byla to fakt
nádhera :) . Atmosféra i na startu parádní, Luděk s Liborem nás uvítají,
dozvídáme se, že se opravdu nejedná o závod v hledání čtyřlístků ( jsem v tom
celkem machr ) a už se mačkáme na startu, včetně "monstr" KiliJánka.
Start je pohodový, než se dostaneme k prvnímu stoupání, jsem dostatečně
probraný. Nervozita ze mě rychle opadla, předchozí dva dny to se mnou bylo asi
veselé.. Cesta ubíhá svižně, tempo mi udává aktuální tf, podle kterého se
snažím regulovat otáčky. Styl z Lysacupu, kde se běží jeden kopec naplno,
tady nesmím aplikovat, skončil bych v druhém výstupu. Začíná být teplo,
ještě že jsem pořídil před pár dny batoh s vakem na vodu. Poctivě upíjím v pravidelných
intervalech, dnes mě křeče nepotkají, ani „zeď“ . První výstup nebolí, oproti
plánu jsem nahoře skoro o 10 minut dřív. Jirka Karásek i další organizátoři/dobrovolníci
asistují, jako bych byl součásti profi týmu. Během pár minut už kamzíkuji po
severní sjezdovce, hlavně s rozvahou, tohle kamenné řečiště je noční můrou
pro mé kotníky. Čím více je terén čitelnější, tím víc zrychluji a nechávám za
sebou jednoho soupeře za druhým, kontroly povzbuzují, pod Kykulkou začíná
krásný úsek v lese, tam do toho šlapu ještě víc, než doběhnu do Krásné,
probleskne mi hlavou, že jsem to možná pustil moc rychle, ale tep byl v pohodě,
cítím se dobře a stoupání mě opět vrátí na pozici, kam patřím. A taky že jo,
sotva se změní sklon, tep letí nahoru, já už šoupu podrážkami, abych šel co
nejpomaleji, ale nic nezabírá. Počasí nastavilo vysokou teplotu, my se teď
grilujeme ze všech stran a potkávám první odpadlíky. Jeden kulhá, dalšího trápí
křeče, promlouvám k sobě, že takhle dopadnout nesmím. Kašlu na postupné
propadávání se v pořadí, počítal jsem s tím, hůř se to pak v reálu
vstřebává. Tentokrát se dostávám na Lysou s menším skluzem oproti plánu.
Cítím se pořád dobře, doplňuji prázdné kapsy tyčinkami, dávám první pivo –
skvělé osvěžení, potkávám se s Honzou Zemaníkem, zrovna dokončil třetí
výstup, stará se o něj nejspíš rodina, vypadá soustředěně.
Pokračuji dál, na
tento seběh jsem se těšil, jde se dolů k Mazáku, do Velkých Větrů jsem na
pozoru, kameny kam se podíváš, ale jde to dobře. Opět střídám pozice se
závodníky, kteří jsou silní v kopcích. Vlaďka si nás dole zapisuje a hurá
do nejdelšího výstupu dnešního dne. Etapu od hráze mám rád, jenže dnes mi
přijde nekonečná. Dostavují se náznaky křečí, trochu ztrácím koncentraci a
uzavírám se do sebe. To není dobré. Chlapík přede mnou zvrací, tohle taky není
dobré. Žaludek je naplněný akorát tak vodou, tyčinky nejsem schopný pozřít, a tak
sahám po prvním gelu. Předbíhá mě turista s batůžkem, pak paní na
vycházce. Tak dost, začnu se opět soustředit na krpál, zapřu se do stehen a
rovnoměrným tempem lezu nahoru. Kousek pod vrcholem mě dobíhá závodnice, hlásí
mi, že už zbývá jen kilometr. Vím, že je to víc, ale zní to dobře, její krátké
šortky taky vypadají dobře, tak se za ni pověsím a stoupáme k třetímu vrcholu dne. Když dorazím na Lysou, vím, že závod dokončím. Psychicky jsem na tom
dobře, srandičky mi jdou, pouze únava fyzická mě čím dál víc brzdí.
Opět šlapu
po severní sjezdovce, potkávám známou s kamarády, nabízejí mi šampaňské,
které si nesou, málem vrhám, poděkuji a raději utíkám dál. Tohle mi hlava
prostě nebere, venku nádherně a lidi se jdou „zbučet“ . Potkávám Jirku Římanka, fotí mě, zpovídá,
valím dál. Za Ivančenou kontrola, z dálky mě povzbuzují, začnu poskakovat
jako kamzík, do toho zkouším ze sebe vyloudit melodii z filmu Rocky,
takové ty fanfáry :D . Vybíhám na Kykulku, další kontrola, ale tak trochu spící
bez nálady, tak jim to vracím za dnešní ráno. Křičím „DO TOHOOOO! Ještě kousek!“
, fungovalo to, i pes na mě štěká, mám radost, že hlava není v mrákotech,
to je základ. Další seběh k hotelu Bezruč, tohle mě baví, i když stehna
jsou už na kaši, opět sbírám skalpy, v potoce se opláchnu a valím dál. A
je to tady! Sjezdovka, v tréninku nic výjimečného, tady v posledním stoupáku
na Lysou, výzva numero uno. Chlapík přede mnou kulhá na levou nohu, ale má
aspoň hůlky, tak si nějak pomáhá. Dělám mikro krůčky, jdu raději mimo
vyšlapanou stezku, která občas nutí k delším krokům. Hlavně nedostat křeč.
Míjím dalšího ogara, ten leží v klubíčku, oči zavřené, nezávidím mu. Je to
za mnou, za Albínovým náměstím mě přesto berou chmury, je čas na druhý gel.
Raději si na to sednu na pařez, tohle buď vstřebám, nebo budu muset na borůvky.
Že jsem si raději nevzal Jesenku, nebo Pikao. Do posledních cca. 3km výstupu se
ke mě přidává záchranář z Olomouce, teď se zachraňujeme vzájemně povídáním
si o všem, na posledním km mu utíkám, chci si tu finální občerstvovačku
zasloužit, vyskáču po kamenech nahoru a už do sebe láduji, co se do mě vejde.
Chvíli to vypadá na dobrý nápad, ale vzápětí mi je zima, vyměním triko, pak se
zkouším rozběhnout. Žaludek diktuje jiné podmínky, takhle to nepůjde. Je mi
špatně, tohle se nemělo stát. Teď jsem měl letět dolů, vždyť na Visalaje vede
dálnice, kterou dobře znám. Teprve cca. 2km od Visalají konečně nakopnu vrtuli
a běžím, co to jde. Ostatní závodnici nechápavě hledí, ptají se, jestli ještě
fakt závodím. Zkouším, co ještě snesu, beru útokem i všechny oštěpaře a doufám,
že mi to za dalších 100m nevrátí. Neohlížím se, zbývá mírný sešup na cestu k Švarné
Hance a na posledních metrech mě nahání traktor, kterému neuhnu, i kdybych se
plazil. Jsem v cíli! Hudy mě zdraví s Vlaďkou v ruce, zvládl
jsem to. Gratulace letí na všechny strany, všichni spokojení, že to mají za
sebou. Ve mně to hýří pozitivními pocity, jsem nadšený, že jsem nikde vysloveně
neodpadl. After-párty se rozjíždí docela rychle, chytám křeče do nohou, kopnu
do sebe tekuté magnesium na povzbuzení, ale tělo se uklidní až o několik hodin
později. Wow! Byl to nářez, který jsem si opravdu užil.
Gratulace všem účastníkům, kteří se postavili na start, pro
mě to byla obrovská výzva, třebaže jsem se snažil poctivě připravovat..jak jsem
to po závodě říkal? Jsem moc mladý a blbý, abych se do něčeho podobného znovu
pouštěl? Za rok mi bude 30, to už budu aspoň „starý“ :D . Díky všem za skvělý zážitek, který určitě
zůstane dlouho v nás.
V číslech jsem se moc zatím nehrabal, měl jsem pro sebe
dva časové limity, 11h když půjde vše hladce a 12h, kdyby se vyskytly
komplikace. Závod jsem zvládl za 11h 48min, takže spokojenost. Hůlky příště musím vzít na 100%, dost mi
chyběly a nejspíš bych byl o dost rychlejší v kopcích. Před startem váha
82,5kg , večer 80kg. Vypil jsem cca. 8-9L vody, 1,5L ionťáku, piva, coly, snědl
několik tyčinek, oříškové, ovesné, pár banánů, dva chleby se škvarkovou
pomazánkou, 2 gely. Je mi jasné, že s kratší dobou na trati bych nemusel
tolik trpět s břichem, ale to je především otázka tréninku, kde se musím
posunout dál. Jsem maximálně nakopnutý k dalšímu zlepšování se, nejbližší
akce, kde se uvidíme, bude Nezmar Sky maraton koncem září.
Oficiální web: http://lysohorsky-ctyrlistek.cz/
Výsledky závodu: http://resultado.cz/race/results?raceid=25
Hrubá data z garminu: http://connect.garmin.com/modern/activity/555505551
Znělka z Rockyho :) https://www.youtube.com/watch?v=3gVPkaZykK4
Žádné komentáře:
Okomentovat