Pokud by se
mě někdo na začátku roku zeptal, jaký běžecký cíl mám na letošní rok, odpověděl
bych „zaběhnout půlmaraton pod dvě hodiny“. A tento cíl se mi v září
podařilo splnit – na čtvrtý pokus – a to je hlavní zpráva z právě uplynulého
měsíce. Nicméně půlmaraton se běžel až o posledním zářijovém víkendu, takže o
tom až na konci – vezmeme to postupně chronologicky. Nejprve ale sumář - v září jsem běhal
v průměru 30 kilometrů týdně, což byly 4 závody a 9 tréninků. Ovšem
z hlediska intenzity bylo září vysoce nadprůměrné, protože nejen závody,
ale i mnoho tréninků bylo na vyšší úrovni intenzity. Z důvodu nutné
regenerace jsem trénoval méně často než obvykle (ani ne obden).
První
zářijový víkend jsem měl už od loňských vánoc rezervovaný pro noční běh Prahou
(Metro běh na 10 km), kam jsme se přihlásili společně s oběma dětmi. Běh
startoval z Václavského náměstí, nicméně po prvním kilometru ulicí Na
Příkopě vedl přes Štefánikův most na druhý břeh Vltavy, tedy potemnělými
periferiemi mimo historické centrum – a to mě, po pravdě řečeno, moc nenadchlo.
Na start jsem se postavil s čerstvým osobákem z desítky
v Olomouci a myslel jsem si, že bych mohl podobný výkon zopakovat. Prvních
pět kilometrů to ještě jakž tak šlo, byť s časem 25:50 min už bylo zřejmé, že
z toho žádný rekord nebude. Vzhledem k dvacetistupňovému teplu
mi ale natolik vyschlo v hrdle, že jsem se musel zastavit na občerstvovačce a
něco vypít. A když jsem se pak rozběhl, už jsem se nedostal do toho původního
tempa a doběhl ve výsledném čase 53:55 min. Celkový dojem ze závodu jen průměrný - pro příští rok vskutku nevím, zda
tento běh opakovat (také uvidíme, s jakou trasou přijdou organizátoři).
O dalším
víkendu následoval další skoro stejně dlouhý běh – Zlatý podzim ve Vratimově. Ještě
po cestě na prezentaci jsme si pod vedením Mirka projeli trať, takže jsme
věděli, do čeho jdeme. Závod s padesátkou startujících měl výbornou
atmosféru, pořadatelé dělali, co mohli, za což jim patří díky. Do pátého
kilometru, na němž začínal táhlý kopec, jsem běžel spolu s ostatními v postupně
se trhajícím poli závodníků, druhou polovinu závodu jsem už běžel sám, byť hnán
alespoň očním kontaktem s běžci přede mnou a marnou snahou aspoň jednoho z nich
cestou dolů seběhnout. Výsledných 52 minut hodnotím jako dobrý výsledek - bez
ohledu na poslední místo v kategorii – ale jak řekl Radim, Zlatý podzim
běhají jen ti nejlepší, takže není se za co stydět.
Ve středu 18.
září jsem využil příležitosti vrátit se na atletický ovál Slezanu a zaběhnout
si na něm Slezanskou hodinovku. Závod jsem pojal jako trénink tempa na
půlmaraton s cílem běžet rovnoměrně tempem 5:25 min/km. To se mi dodržet zcela
nepodařilo, tempo bylo o pár sekund pomalejší, zejména pak v druhé půlhodině
– uběhnul jsem 10915 metrů. Ze svého výkonu jsem byl trochu zklamaný, určitě
jsem se chtěl dostat přes 11 km. Nicméně závod byl pro mě těžký, podle propozic
jsem musel startovat v rychlejším rozběhu, ve kterém neběžel podobným tempem
jako já vůbec nikdo. I když nás startovalo třicet, bylo to stejné jako kdybych
běžel individuální trénink – rozdíl byl jen v tom, že mě na trati
povzbuzovali přátelé z Pepa Teamu, za což všem patří díky.
Poslední zářijovou sobotu nadešel den "D", kdy jsem si chtěl v ostravském Bělském lese vylepšit dosavadní osobák na půlmaratonu 2:02:57 hod a konečně se dostat pod dvouhodinovou metu. Počasí tomu přálo, bylo bezvětří bez srážek a hlavní mou starostí bylo, jak se obléci, když před startem bylo pouhých osm stupňů. Nakonec zvítězily kraťasy a spodní vrstvu s dlouhým rukávem jsem pár sekund před výstřelem nakonec sundal také. A dobře jsem udělal, na trati mi nebyla ani zima ani teplo. Při běhu jsem dík tomu ani neztrácel příliš tekutin, při občerstvování mi stačilo vypít dvakrát po jednom deci. Při běhu jsem se řídil hlavně tepovou frekvencí – hlídal jsem si, abych nešel před 150 a nepadal pod 145. Údaje o tempu jsem vnímal jako doplňkové, byť zpráva o čase 7:01 min na devátém kilometru mě lehce nakopla. Byl to ale planý poplach vzniklý chybou měření GPS – proběhnutí značky 10 km v čase 53 minut potvrdilo, že je vše v pořádku. A jelikož se mi toto tempo podařilo udržet až do cíle, zlepšil jsem si osobní rekord skoro o deset minut – nový má hodnotu 1:53:17 hod. Po závodě jsem doplnil energii a vrátil se na trať, kde jsme spolu s Romanem podpořili dobíhající maratonce Mirka a zejména pak Roba, jehož jsme nakonec i na posledních kilometrech jeho prvního maratonu doprovodili. Se závodem a s dosaženým výsledkem jsme maximálně spokojený – podařilo se mi prodat to, co jsem natrénoval a co koneckonců naznačil už i výkon na srpnové olomoucké desítce.
Hlavní cíl
letošní sezóny je tedy splněn, zbývající část sezóny si už můžu jen užívat a
sbírat síly na sezónu příští. Nejbližším významným záchytným bodem termínového
kalendáře je nyní Hornická desítka, kde chci samozřejmě také zabojovat. Rád
bych se co nejvíce přiblížil padesátiminutové hranici a pokud by se ji dokonce podařilo
pokořit, byl by to příjemný bonus navíc. Samozřejmě i v říjnu se chystám
na několik závodů, beru je ale jen jako přípravné, tedy bez ambice na dosažení nějakého
konkrétního výsledku.
Vladane, jsi chycen do běžeckých sít ! Krásné běžecké období - poznáváš závody, kamarády běžce a hlavně se zlepšuješ. A příští rok bude ještě lepší - desítku budeš lehce běhat pod 50 min., půlku pod 1.50 a začne Tě lákat maratón. Prostě paráda !
OdpovědětVymazatUžívej si to, dokud to jen jde.
Cil pro letosni rok jsem mel 10tku pod 50:00 , pripadalo mi to jako nadlidsky vykon, ale ted uz to jen staci nekde ofiko nechat zmerit. Pod 50 jsem se poprve dostal na Dozinkach, ted uz se mi to v ramci jinych, delsich zavodu podarilo nekolikrat. Kolikrat se puvodni cil stane pouze prechodnou metou :) . Do konce roku je jeste dost casu na nove kratkodobe cile :D . Bezi ti to moc pekne, tak jen tak dal!
OdpovědětVymazat