pondělí 12. listopadu 2012


BMW Frankfurt Marathon 2012

O maratónu ve Frankfurtu jsem snil od okamžiku, kdy jsem v nějakém zahraničním běžeckém časopise uviděl fotky z cílového červeného koberce v nasvícené veletržní Festhalle.
Famózní a neopakovatelné.
V pátek ráno 26.10.2012 vyrážíme s Evou vlakem směr Praha a dále pak autobusem Eurolines dále do Frankfurtu. Večerní Frankfurt nás však vítá zimou a deštěm. Druhý den ráno venku poletuje sníh, přesto se hned po snídani vydáváme na prvotní letmou prohlídku evropského centra finančnictví, jímž Frankfurt nad Mohanem je. Naše kroky míří kolem jedné z nejvyhledávanějších frankfurtských památek Goethehausu – domu, ve kterém se narodil spisovatel J.W.Goethe, na náměstí Hauptwache a dále na Börseplatz, kde se nalézá jedna z budov Frankfurtské burzy a taky bronzové sochy medvěda a býka. Býk je symbolem pro rostoucí ceny akcií a medvěd naopak symbolem poklesu. Pár fotek a promrzlí se ukrýváme před zimou alespoň na chvilku v moderním obchodním domě MyZeil, kde se architekti skutečně vyřádili – prosklená podlaží, krkolomné eskalátory, nejrůznější zrcadla a samozřejmě obchody a restaurace.
Frankfurt patří mezi největší veletržní a výstavní centra v Evropě a právě na výstavišti se odehrává vše podstatné -  start i cíl maratónu, expo s obrovským sportovním veletrhem, pasta party. My jsme se zde dostali v odpoledních hodinách a byly tu zastoupeny snad všechny sportovní značky, které mají co do činění s běháním. Prochodit to celé bylo vyčerpávající a tak pasta party v úžasné Festhalle přišlo opravdu vhod. Probíhala zde předmaratónská  show, báječná atmosféra a přestože tu bylo opravdu velké množství lidiček, organizaci zvládají Němci dobře. Entschuldigung – slovíčko, které slyšíme stále a všude. Na tu jejich ohleduplnost nejsme jaksi v našich končinách navyklí ….
V sobotu navečer se počasí trošku vylepšuje, oblačnost postupně mizí, teploty stále ale okolo nuly. Na hotelu studuji předpověď a vypadá to dobře, bude sice zima, ale jasno a sluníčko. Řeším, co na sebe zítra obleču, nezbytné budou rukavice, tričko Pepa teamu zavrhuji, zmrznul bych v něm. Ze soboty na neděli probíhá posun času, takže ráno máme alespoň na všecko více času.
Na start 31. ročníku BMW Frankfurt Marathonu je zaregistrováno přes 16 tis. běžců. Startuje se v 10 hodin ve třech vlnách po 10 minutových intervalech a v 10.30 hod. pak vybíhají štafety. Hlavním favoritem závodu je samozřejmě keňský světový rekordman – Patrick Makau. Toho jsem však já z BMW koridoru na startu neviděl, jelikož jsem mu dával cca. 200 m náskok J. Roli favorita, jak jsem se později dozvěděl, potvrdil a zvítězil v čase 2:06:08. Teploty mezi 2 až 4 stupni Celsia moc nenahrávaly pokusu o zlepšení rekordního času. Na stupních vítězů jsem ho já ale jaksi zase nestíhal, organizátoři vítěze vyhlašují vždy moc brzy nebo spíše já se na té maratónské trati dlouho trápím.
Trasa maratónské trati začíná hned vedle druhého nejvyššího mrakodrapu ve Frankfurtu, kterým je Messeturm (257 m výšky, 63 pater, 24 výtahů). Po svém dokončení v r.1991 se stala na šest let nejvyšší budovou Evropy, v r.1997 jej pak překonal frankfurtský mrakodrap Commerzbank Tower. Prvních 13 km maratónu je vedeno ulicemi samotného centra města, kolem všech významných staveb, přes všechna hlavní náměstí a luxusní obchodní třídy města. Přes  řeku Main (Mohan) přebíháme po starém mostě Alte Brücke, po levém břehu řeky Muzejním nábřežím (Museumsufer) míjíme Železný most (Eiserner Steg) a pokračujeme čtvrtí Sachsenhausen podél Mohanu směrem na západ. Je jasno a přes řeku se nám otevírají úžasné pohledy na celý evropský New York, jak se také Frankfurtu přezdívá. Hned několik nejvyšších mrakodrapů Německa se nachází právě ve Frankfurtu: Commerzbank Turm, Messeturm, Oper Turm, Main Turm, Trianon, Westend Turm a další. Na trase avizovaný počet 80 či 90 kapel jsem nestačil spočítat.
Přes mizerně naběhané resp. nenaběhané objemy kilometrů si stanovuji osobní plán - běžet první polovinu maratónu tempem těsně pod 5 minut, tedy být na metě ½ maratónu okolo 1 hod. 45 min. a tempo 5-5.15 min/km pak udržet co možná nejdéle. První polovinu tratě si užívám a zvládám ji za 1.44.57 hod.. Po 25 km však své vytýčené tempo postupně začínám ztrácet, což je též částečně způsobeno tím, že se snažím více občerstvovat - hlavně teplým čajem v té zimě.
Přes řeku Main (Mohan) se zase dostáváme až po 24. km, ale stále se ještě vzdalujeme od centra města, což mi nedělá dobře na psychiku. Člověk toho začíná mít akorát dost a běží dál a dál od vytouženého cíle. Naštěstí po 27.km se to láme a od tohoto okamžiku už je směr do centra Frankfurtu zřejmý. Okolo 35.km jsme zpátky ve městě, abychom si znova zopakovali, jak vypadá budova opery Alte Oper, jak se běhá ulicí plnou luxusu a přepychu Goethe Strasse, jak vypadají všechny ty velkolepé mrakodrapy, burza atd.
Pro každého, kdo fakt nemá naběháno, začíná to pravé maratónské dobrodružství okolo 35.km, zde potkávám Evu, která mě fotí, pár slov a pádím …J. No to je silné slovo, spíše se už šourám L. Tempo mi již kleslo na 5.20-5.25/km, ale stále běžím na pro mě velice slušný čas a snad i na svůj osobák. Krize je ale teprve přede mnou a přichází natvrdo mezi 36.-39.km, kdy mě postihují první příznaky křečí, a proto výrazně zpomaluji, aby mě křeče opravdu tzv. necvakly. Snažím se na to raději nemyslet.
Na 40.km je po krizi a já už vím, že i svůj pátý maratón doběhnu. V ulicích města lidi neúnavně povzbuzují, já poslední 2 km výrazně zrychluji, běžím znova tempem 5 min/km a předbíhám mnoho běžců. Posledních pár desítek metrů po červeném koberci v nasvícené a burácející Festhalle musí být pro každého maratónce nezapomenutelný zážitek. Užívám si to a vychutnávám okamžiky maratónského štěstí, real-time: 3.38.02. Za cílovou páskou už nikam nespěchám, slzy dojetí a štěstí, emoce, endorfiny, kyselina mléčná a nevím co ještě, teď zaplavuje moje tělo. Maratón je pro mě vždy velké dobrodružství, nikdy nemám naběháno, vždy do toho jdu s vědomím, že se budu v druhé půlce trochu trápit, že budu muset překonávat krize. Přesto pocity prožité po těch více jak 42 km stojí za tu dřinu a pokud mi to zdraví dovolí, půjdu do toho zase.
Večer po maratónu vyrážíme s Evou k řece Mohan nafotit a užít si i večerní Frankfurt. Je úžasný a nasvícený je snad ještě krásnější než ve dne. Ve Frankfurtu zůstáváme ještě i v pondělí, jdeme se podívat na historické centrum města - Römer Platz. Hned vedle Römerbergu je Kaiserdom (Katedrála svatého Bartoloměje), který byl místem volby německých králů a římských císařů Svaté Říše Římské. Procházíme nejdelší a nejfrekventovanější ulicí Zeil - mezi náměstím Hauptwache a Konstablerwache, kde se to odpoledne mezi obchůdky, obchodními domy a butiky jen hemží nakupujícími. Venku mrzne až praští, mlha, že i mrakodrapy jsou vidět jen z poloviny, a já si uvědomuji, jaké jsme včera vlastně měli na počasí štěstí. Večer si jdeme s Evou zaběhat podél řeky a potkáváme zde i mnoho včerejších účastníků Frankfurtského maratónu (soudě podle stylu běhu), jak se snaží vyhnat únavu ze svých zakyselených svalů. V úterý brzy ráno za deště opouštíme Frankfurt a čeká nás další maratón –  tentokrát celodenní cestovní, z Frankfurtu domů až do Frýdku-Místku.

pondělí 5. listopadu 2012

                                                                 Prolog Velký Javorník

Tak jsme se dočkali. V neděli po desáté hodině byl odstartován nový ročník  oblíbeného zimního poháru s názvem Lysacup. Závodníci si už zvykli, že první etapa nevede na nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd Lysou, ale na Velký  Javorník.  Už při příjezdu do areálu skokanských můstků bylo jasné, že opět se bude  jednat o velmi hojně a kvalitně obsazenou etapu. Po vystání fronty na  registraci a zaplacení poplatku se závodníci přesunuli ke skokanským můstkům, kde mladí skokani předvedli své umění a po předání dresů loňským vítězům,  mohl začít další ročník čtyřměsíčního klání.
Na start trasy dlouhé cca 7,4 km se postavilo 270 závodníků. Letos nás  čekala změna v podobě výběhu schodů, které jsme si dali o proti loňsku pro  velký úspěch hned dvakrát. V závěru nás čekaly nekonečné serpentiny a pak už jen výběh z lesa a spousta fotografů, nosičů a taky pípající Luďa.
Nejrychlejší byl korunní princ Radim Kasalík a z žen trojnásobná vítězka z  posledních třech ročníků Tamara Stonová. Dvojnásobný vítěz Lysacupu Laďa  Sventek si dnes vybral slabou chvilku a závod dokončil na šestnáctém místě.  Jsme teprve na začátku a Laďa bude mít ještě dost příležitosti ukázat, co v  něm vlastně je.
Jak to bylo s Pepáky? Jirka po výborném výsledku na Hornické desítce, kde si upravil svůj osobák, nezklamal ani na Javorníku. 57. místo je velmi solidní  výsledek a připsal si skalp loňského vítěze kategorie nad 200 liber, spoře  oděného Zdeny Páchy. Lukáš po loňském přetahování o skokana roku s Robertem  Hegedüsem nemá velké ambice a jeho dvouměsíční tréninkový půst nakonec  stačil na 79. místo. Třetím do party byl na poslední chvíli Radim Koval na  209. místě. Děkuji Radimovi za účast a každý bodík bude dobrý. V družstvech  to znamenalo 20. místo.
Velký dík patří Mirovi Prašivkovi a jeho podpůrnému týmu za organizačně  velmi dobře odvedenou práci a už teď se těším, co na nás vymyslí v příštím  roce.  Fotky budou, ale kdy, to ví jen majitelé fotoaparátů.

Výsledky zde.