úterý 31. prosince 2013

Silvestrovská etapa LC

Je pondělí ráno, jsem hrozně móóóc nadšený, protože sedím v práci a úterní etapa je v ohrožení, měl bych tu sedět také. Během dopoledne se však vyšší moc vloží do děje a já mám na úterý volno. Masku však vymyslet nestihnu, nejprve se utěšuji tím, že mě nebude nic rozptylovat při běhu, ale na startu je vše jinak. 

Úterý ráno, vstávám jako každý den kolem páté, mám spoustu času se nasnídat, pohrát si se synem, který je tím ranním budíčkem. Po osmé si to šmárujeme ve třech, Filip Landsberger a Marek Moškoř mi dělají společnost, jsme natěšení a cesta z FM do Ostravice ubíhá rychle. Sotva vystoupíme z auta, už se to  hemží postavami z pohádek a jiných koutů lidské fantazie. Opravdu pestrá nabídka, smějeme se, lidé se do svých rolí opravdu vžívají a místo běžců vidíme zdatné herce. Z davu zaslechneme, že se před startem vydal na trasu závodu hokejista v kompletní výstroji a s nazutými bruslemi! Není sníh, ani led, možná nás něco čeká pod vrcholem..

Start zahajuje Dědek Beskydský alias Jan Žižka, bouchnutím do mostu palcátem se dává do pohybu opět kolem 250 – 300 závodníků, herců, nadšenců do pohybu. S klukama si přejeme dobrý zážitek a postupně se trháme v davu. Zahřívám se docela rychle, zatím více smíchem, míjím Supermana, anglické gentlemany, jednorožce s vysílačem Lysé hory na přilbě. Mumie má problémy, dostala se do křoví a ztrácí část svého obleku. Zní to asi šíleně, ale celou dobu jsem se setkával s originálními postavami, lidé si je fotili, smáli se a my s nimi. Přestože jsem byl v civilu, tak mě turisti považovali za zlého vlka, který nahání po lese červenou Karkulku – závodník přede mnou v plášti a s košíkem v ruce.

A jak se běželo? První 2km jsem držel konstantní tempo, postupně jsem se prodíral svými soupeři (210 – 250) , pak terén začal být méně čitelný a já bojoval s udržením koncentrace. Občas se objevil nějaký rychlík ze zálohy, párkrát se mi podařilo natáhnout mezeru za sebou, ale jakmile jsme se dostali na křižovatku s posezením, měl jsem o problémy zaděláno. Kamenité řečiště a následný úsek v lese prostě neumím potáhnout. Nohy jsou těžké, kadence se snižuje a jsem rád, že jsem schopný se nutit do dalšího kroku…levá, pravá, na nic jiného nemyslím. Závěrečný 1,5km je už na sněhu a místo běžného pozvolného nástupu cítím bolest ve spodku zad, to jsou ty hodiny sezení za počítačem. První rychlíci, kteří už míří dolů povzbuzují, je to už jen kousek. Ale nikdo z nich neprozradí, že je tam pěkná ledovka. Závodníci se zamíchají s turisty, v posledních zatáčkách pod vrcholem je pořádně veselo. V závěru mačkám nohy a prodírám se až k Vlaďce. 1h 20m je splněný čas, v který jsem před startem doufal. Takže spokojenost.

Poslední den v roce většina lidi slaví o půl noci, já si oslavu užil už v dopoledních hodinách, a to maximálně. Díky všem za parádní atmosféru a za rok opět nashle. Ještěže je to už v neděli :-D .


pondělí 23. prosince 2013

Jak běžel noční Lysacup z Ostravice

Předsevzal jsem si, že první rok své běžecké kariéry zakončím účastí na Lysacupu - tedy na seriálu běžeckých závodů, v němž se týden co týden běhá na Lysou Horu, pokaždé z jiného místa. Prolog na Velký Javorník jsem vynechal, ale následně jsem absolvoval nejprve tři etapy podzimní a pak tři etapy zimní - podzimní bez hůlek, zimní s hůlkami. Svými časy jsem neoslňoval, dobíhal jsem na chvostu třísetčlenného startovního pole - ale pan Pierre de Coubertin by ze mě měl radost. Sedmý výběh na Lysou, plánovaný na 22. prosince, měl být jiný než ty předešlé, které se běžely o desáté hodině ranní - tento startoval o půl páté odpoledne a organizátoři ho proto označili jako noční. Pro mě to byl zcela nový zážitek a tak pro pobavení obecenstva popíšu, jak jsem ho prožil.
 
Na Lysé Hoře jsem byl mnohokrát, nikdy však ne v noci. Ba co víc, ve tmě neběhám ani po rovině. Proto neponechávám nic náhodě a na noční etapu Lysacupu se chci řádně připravit. Čelovka leží ve skříni už rok, konečně se dočká. Tři dny před závodem se vydávám na tříkilometrý okruh polními cestami v okolí svého bydliště. Běží se mi dobře, avšak po necelé čtvrthodině čelovka zhasíná - to už se ale blížím k domovu a na cestu mi svítí pouliční osvětlení. Asi jsem si ji vypnul, jak mi padala do čela a posunoval jsem si ji výš nahoru. Následující den to zkouším znovu a vydávám se na devítikilometrový okruh. Avšak i tentokrát čelovka vydrží jen deset minut, vracím se domů. Baterie za ten rok ve skříni asi zeslábly - nevadí tedy, pořídím nové.
 
Je den před závodem a na diskusním fóru Lysacupu se objevují poplašné zprávy o ledovém stavu trati nočního závodu. Neponechávám nic náhodě a rozhoduji se zjistit stav věci na vlastní oči a na vlastní kůži. Ve skříni nacházím nesmeky - takové ty oranžové z Tesca - loni jsem je jednou použil na pětikilometrový běh v okolí - do hor se ale podívají poprvé. Plně vybaven, kolem jedenácté dopoledne jsem na parkovišti pod transformátorem a vydávám se nahoru. Kromě nesmeků beru i hůlky. Jde se mi bezvadně, všechny předbíhám a za hodinu a sedm minut jsem u hladičáku. Užívám si super výhledy na Tatry, Fatru i Jeseníky. Nohy cestou nahoru nepodkluzovaly, vyzkouším tedy seběh. Běžím zcela v pohodě, zdá se mi, že v nesmecích neexistují žádné limity. Vydávám se tedy na zkratku vedoucí ledovým svahem s třicetistupňovým sklonem a jejda, už jedu po zádech dolů, nohami napřed. Po dvaceti metrech zastavuji o kmen ležící napříč svahem, nic se naštěstí nestalo. Dál se už raději držím značené cesty a po třiatřiceti minutách jsem od vrcholu Lysé zpět u auta. S testem jsem naprosto spokojený a pln odhodlání a sebejistoty vzhlížím k nedělnímu závodu.
 
Kontaktuji další členy Pepa Teamu - vždycky je veselejší cestovat ve skupině. Filip společně s Michalem oslavují narozeniny a nejsou použitelní. Lída s Rosťou mají obavy z ledu na trati a posílají omluvenku. Robin účast potvrzuje a posléze také Radim - hurá, opět zabodujeme ve třech, tak jako ostatně pokaždé s výjimkou prologu. Nabírám je ve Frýdku-Místku a medituji nad detaily běhu - brát hůlky či nikoliv, běžet po asfaltu s nesmeky na nohou nebo je raději nést v ruce a teprve později je nazout atd. Cesta ubíhá rychle, daří se nám zaparkovat na parkovišti pod transformátorem, sbíháme dolů k železničnímu přejezdu a smráká se. Je asi pět stupňů nad nulou, občas foukne, ale je krásně a obloha je jasná. Je odstartováno a vybíháme vzhůru - já s nesmeky v rukách, hůlky jsem nechal v autě.

Po úvodních třinácti minutách běhu po asfaltu nasazuji čelovku vybavenou novými bateriemi a nazouvám nesmeky. Stojí mě to přes minutu času - dávám si záležet, aby držely a nespadly. Jsem prakticky poslední, ale postupně doháním několik běžců před sebou. Ledu viditelně ubylo, ale jde se mi dobře a už je tu Lukšinec. Přicházím na rozcestí, červená značka ukazuje šipku doleva. Předešel jsem koho jsem mohl a už před sebou nikoho nevidím, ani na cestě rovně, ani na cestě doleva. Držím se tedy značky a jdu vlevo, za chvíli však zhasíná čelovka. Ohlížím se a vidím několik čelovek míjejících rozcestí a pokračujících cestou rovně, vracet se mi ale nechce. I bez čelovky jakž takž vidím, kam šlapu, a tak pokračuji dál - na tuto cestu si vzpomíním ze včerejška, kdy jsem tudy šel také. Je krásně vidět do údolí, zvolna tající sníh ale lehce podkluzuje - včera byl zmrzlý. Po chvíli pro jistotu vytahuji mobil a přes GPS si potvrzuji, že jdu opravdu správně po červené (cestu od Ostravice moc dobře neznám - před Lysacupem jsem chodíval pouze od Hotelu Petr Bezruč nebo z Visalají - proto to ujišťování). Následuje zatáčka doprava a běžím po rovině - hurá, po chvíli už vidím z pravé strany i nějaké čelovky.
 
A kdopak to tu je? Aha, Majka z X-Trail Orlová - ta Majka, která mě předběhla v polovině trati z Rajské Boudy a v horní třetině Visalajské etapy - a v obou případech mi utekla. Potřetí už tu chybu neudělám - držím tedy její tempo a využívám jejího světla. Společně se pak dostáváme před několik dalších účastníků lysacupovského zájezdu. Radim s Robinem už sestupují dolů a povzbuzují mě. V cílové rovince využívám toho, že mi nepřekážejí hůlky, zrychluji a zcela negentlemansky ukazuji Majce záda. A už pípám u Vlaďky a kochám se pohledy na osvětlená města a vesničky dole pod námi. Tatry ani Jeseníky nevidím, ale jsem vděčný za to, že nejsme v mlze. Sláva, tak jsem to zvládnul - čas hodina a necelých pětadvacet minut, od transformátoru jsem o čtyři minuty pomalejší něž při sobotním testu. Podmínky se ale změnily, led a sníh přes den tál, klouzalo to a s hůlkami a s fungující čelovkou bych asi byl rychlejší. Zato ale cítím jiné svalové partie než včera, např. bedra ...
 
Na vrcholu se nezdržuji dlouho, snažím se o nějaké fotky, ale asi z toho v těch nočních podmínkách nic nebude. Chytám se osvětlené skupinky běžců mířících dolů - ano, je to Ondra Římánek, můj souputník z etapy z Janovic. Pomalu sbíháme, avšak klouže to, nelze běžet tak jistě jako po zmrzlém sněhu předchozího dne. I tak ale běžím rychleji než Římánci. Po chvíli nicméně zjišťuji, že na levé noze nemám nesmek - už se s ním loučím, bez čelovky se nebudu vracet ho hledat. Nakonec ale zastavuji a okolo probíhající běžci na mě volají, že jestli hledám nesmek, tak že je u orientační tabule. Následně přibíhá Ondra a má nesmek s sebou - ještě mi ho i pomůže nazout - bezva, díky. A pak se objevuje i Majka, která ho našla - a tak se mi po dobrém odvděčila za to, že jsem jí utekl ... Běžců běží dolů dost, takže i bez čelovky nemám problém pokračovat s nimi.
 
Držím se skupinky svítících běžců, z cesty pomalu mizí sníh i led a záhy ztrácím tentokrát pravý nesmek. Palo v nezaměnitelném dresu Opavských dup mi ho pomáhá najít i nazout. Pokračujeme dále, ale všichni kolemběžící se vydávají dolů zkratkou - ano to, je to místo, kudy jsem jel včera po zádech ... Tudy už nepůjdu ani náhodou - zůstávám stát na opuštěné a tmavé cestě sám. Vytahuji čelovku a pokouším se ji zapnout - blik a zhasla, znovu blik a znovu zhasla - takto pokračuji dolů. Po desátém bliknutí, světe div se, čelovka zůstala svítit. Tak tedy ne baterie, ale zřejmě špatný kontakt je příčinou potíží! Přidávám na rychlosti, na cestu vidím dobře, tak proč ne. A už se zprava ze svahu kutálejí ti, co zkoušeli zkratku. Po chvíli dobíhám Radima s Robinem, kteří pomalu začínají mít strach, že budou stát před zamčeným autem. V botech mám trošku vlhčeji, protože jsem si na základě sobotních zkušeností nevzal ani návleky v domnění, že je nebudu potřebovat - ale změklý sníh měl jiný názor. Nevadí, už jsme v autě, jedeme domů, do teplé vany a k teplému čaji a jídlu.
 
Původně jsem chtěl shrnout první čtyři etapy Lysacupu do článku "Jak běžel listopad", ale nepovedlo se. Materiál se kumuloval a kdybych to opravdu sepsal, byl by z toho román. No nic, hážu za hlavu a napravuji to aspoň tímto článkem z noční etapy.
 
Příjemné prožití vánočních svátků všem! A nezapomeňte, na Silvestra opět startujeme ...

neděle 3. listopadu 2013

Jak běžel říjen - jak (ne)trénovat na Hornickou desítku

Konec září mě zastihnul v euforii z vydařeného půlmaratonu v Bělském lese. Po závodě jsem si dal s běháním den pauzu a přišel poslední zářijový den - koukal jsem se na kilometráž měsíce a 110 kilometrů se mi zdálo málo - nic mě nebolelo, byl jsem v pohodě, tak jsem v rámci výklusu 10 přidal. První říjnový den bylo úterý, podvečerní trénink Pepa Teamu, navíc letos poslední - nemohl jsem chybět. Sešli jsme se v sedmi, běželi jsme volným tempem ze Starého Města, oběhli přehradu v Bašce a vrátili se zpět, 8 km. A ve středu jsem po probuzení konstatoval neurčité bolesti paty a klenby levé nohy. Nezbývalo mi nic jiného, než si dát pauzu - Run Hill k soše Radegasta se musel obejít beze mne - a to byl teprve začátek.
 
Po šestidenní pauze si dávám šestikilometrovou trať po rovině - poslední dva kilometry již se zřetelnou bolestí při došlapu na levou nohu. Původně neurčitá bolest nabývá zcela konkrétní podoby. Následující dny intenzívně mažu mastmi, masíruji a snažím se aktivně vzniklé potíže řešit. O Slezanské hodinovce si nechávám zdát. Běhat nemůžu, tak aspoň jezdím na kole - takže z Ondřejnické patnáctky vidím alespoň Lídu Šokalovou, jak si běží pro první místo, a několik dalších známých spoluběžců peroucích se se seběhem z Chaty Ondřejník do cíle. Po neděli si u Radima vyzvedávám dres Pepa Teamu, byť zatím nevím, kdy v něm poběžím. Ubíhá další týden bez běžeckého tréninku - Štandl kros sleduji jen jako divák a tak aspoň vidím Lídu Trávníčkovou finišovat na prvním místě ve své kategorii. Už to nemůžu vydržet a tak večer zkouším aspoň čtyři kilometry - bohužel, není to dobré, pauza musí pokračovat. Hornickou desítku vidím černě - nohu si asi budu muset nechat zatejpovat a jen tak si to proběhnu, ať nepřijdu o tu atmosféru ...
 
Následuje dalších pět dnů mazání a masírování a pak se odhodlávám ke třetímu pokusu - tři kilometry se stupňovaným tempem. Nebolí nic, další den pro jistotu pauza. Přichází teplá a slunečná sobota, do Hornické desítky zbývá přesně týden. Dávám intervalový trénink - úseky 400 metrů s meziklusem - zvládám je o 10-15 sekund rychleji než na jaře na stejné trati. V neděli se operativně domlouváme s Filipem a při neuvěřitelných 24 stupních tepla volně běžíme podél Morávky do Dobré a zpět. V pondělí přidávám další intervalový trénink se čtyřmi kilometrovými úseky a půlkilometrovými meziklusy. Časy mě úplně nenadchly, ale hlavní věc - už mě nic nebolí - takže po třítýdenním tréninkovém výpadku, ale už bez zdravotního omezení se mohu těšit na náš frýdecko-místecký běžecký svátek.

A je to tady - sice zamračené, avšak teplé sobotní odpoledne, vyzvedávám si startovní číslo. U prezence se zdravíme s Klárkou - má plné ruce práce, aby vše běželo jak na drátkách. Potkávám Robina, Lukáše a další známé tváře a už se řadíme před startovní čarou. Bavíme se ve skupince spoluběžců z Pepa Teamu a najednou, bez varování, zazní startovní výstřel a pomalu se rozbíháme. Z první zatáčky vybíháme spolu s Evou Kopcovou - říká, že by ráda čas kolem 51 minut (což se jí nakonec i podařilo). Nejprve odpovídám, že by se mi takový čas také líbil, ale pak mi začne v hlavě hlodat červíček pochybnosti, zda by to nešlo i rychleji ... A tak nepatrně zrychluji! Dobíhá mě Terezka, ujišťuje mě, že běžíme správným tempem - chvíli to tempo ještě držím, ale pak začínám malinko zaostávat. Na první obrátce mě předbíhá Lída Trávníčková, její tempo znám a ani se nepokouším ho zachytit.
 
A už poprvé probíhám prostorem cíle - v čase 16:13 - rozběhnul jsem to na čas pod 49 minut ... Hlídám si tepovou frekvenci, je vyšší než obvykle - při srpnovém olomouckém osobáku to bylo 151-153, teď je to 155-156. Po šesti kilometrech mám stále ještě čtvrminutovou rezervu na výsledný čas 50 minut. Nicméně při druhém průběhu kolem časomíry vidím čas 33:15, který hovoří o zpomalení tempa. Kousek přede mnou běží můj šachový spoluhráč Karel Rechtenberg, ale vzdaluje se mi (a nakonec končí na bedně). Běžím ze všech sil, ale je mi jasné, že cíl je stále příliš daleko na to, abych nastoupil k závěrečnému zrychlení. Dva kilometry před cílem se smiřuji s tím, že padesátiminutovou hranici letos nepřekonám. Sbírám poslední zbytky sil a snažím se tedy alespoň o vylepšení osobního rekordu - ať ta premiéra v týmovém žlutočerveném dresu stojí za to. Cílem probíhám v oficiálním čase 50:22, jsem maximálně spokojený a také maximálně vyčerpaný - osobák je překonán o 13 sekund. Loňských 54:45 může být zapomenuto.
 
Po odebrání čipu si jdu pro čaj, krátce si povídáme s Mirkem Lyskem. Sním guláš, ale pak se mi lehce zvedá žaludek, asi na to nebyl připravený. Vracím se do prostoru cíle ve chvíli, kdy dobíhá dcera Ivuška, potkáváme se s Romanem a Evou, kteří stejně jako loni běželi spolu. Zajedeme se domů osprchovat a převléct a hurá na vyhlášení výsledků a tombolu. Rosťa nejrychlejším mužem Frýdku-Místku, spolu s Danem jsou na pódiu i ve své kategorii, na nejvyšším stupínku skvělá a stále usměvavá Lída Šokalová. Jednu z prvních cen v tombole získává Filip, mně to jednou nevyšlo o číslo a jednou o deset čísel. Odcházíme domů, někteří s cenami, někteří s prázdnýma rukama, ale všichni s nezapomenutelnými zážitky - tedy nejen já, ale i další členové Pepa Teamu, ať už si zaběhli nové osobáky, nebo si to "jenom" užili. A všichni se už těšíme na další sezónu a doufáme, že ji stejně jako loni zakončíme dalším ročníkem Hornické desítky.

Hornická desítka - výsledky 10 km

 

neděle 13. října 2013

Ondřejnická 15ka

Nedávno jsem se stěhovala a když se v obci na nástěnce objevil líbivý plakát na Ondřejnickou 15ku, říkala jsem si, že by to mohlo být něco pro mně.
Hned jsem se registrovala na závod. Ovšem při prohlížení propozic závodu mi došlo, že to nebude jen tak nějaké pobíhání po horách, ale že už se jedná o trasu pro otrlejší běžce.
Co vám budu říkat, jak jsem dorazila na místo za doprovodu Honzy Šrubaře, a viděla sjezdovku, jejímž výběhem závod začíná, byla jsem slušně ztrémovaná. Na místě už byla Liduš Šokalová, Franta Holec, Klárka Maštalířová, Helča Benčová, tak jsme vítali a tak. Lidka mě představila Ivě Milesové se kterou jsem pak dlouho kecala a byly jsme se rozběhat. Tahle ženská nejen že skvěle běhá, ale je moc sympatická osobnost.
Na start nás přišel podpořit Rob, kteý mě tím velice příjemně překvapil a udělal všem radost. Nebyl jediný, v průběhu závodu jsem potkala Filipa s foťákem a Vladana na kole.
Čas do startu tedy utekl rychle a my už se pokoušeli vyběhnout sjezdovku, což se mi dařilo prvních pár metrů, pak jsem zvolila taktiku šetřit nohy na ty části tratě, kde se bude běhat.

 Po chvíli mi došlo, že se mnou něco není v pořádku, ale běžel kolem Jarda Vernarský a řekl mi, ať běžím za ním, že mě "odvede" k Helče Benčové a že to s ní dám. Doběhli jsme jí, běžela jsem s ní asi 2 km a pak jsem stejně nestačila. V té době už jsem měla naprosto propocené triko, úplně mokré všude, což se mi ještě nikdy nestalo a na 5 km už poměrně ztrácela síly, což se projevovalo motákem a občasnou zimnicí z mokrého dresu.
Výběh Čeladná-Skalka byl hodně náročný, byla to spíše chůze a nejpomalejší km závodu za 14:51 :-/.
Na Skalce už bylo lépe, povzbudilo mně, že následují seběhy a časovou ztrátu nějak doběhnu. Také tam byl nejrychlejší km za 4:29. Ale pořád jsem se necítila dobře, ne že by mě bolely nohy, spíše celková únava.
Po občerstvovačce a 1 dcl vody mě navíc rozbolel žaludek.
Nějak jsem to tedy nakonec doběhla. A po závodě už bylo hej, akorát ta dehydratace byla velká, vypila jsem po závodě asi 3,5 litrů tekutin a stejně šla na malou až po 21 hod. :-/.
Prostě dalo mi to zabrat, ale příští rok se chci vrátit!!!

Co se týče umístění tak úžasně běžela Lída Šokalová, která vyhrála ve své kategorii 1. místo a doběhla za 1:34, stejně jako Helča Benčová, která byla ve své kategorii třetí. Já jsem byla čtvrtá. Franta Holec 5. ve své kategorii.
Byla to taková převážně holčičí akce :-D.

Výsledky zde
Čáanek na Bezvabeh a Behej

Fotky od Filipa tady
Fotky od Bezvabeh zde

středa 2. října 2013

Ostravský maraton

Objímám se s Gábinkou, cítím velkou úlevu,  společně se fotíme, dostavuje se radost, kluci z Pepa teamu mi postupně gratulují, z nohy mi paní sundává čip, dostávám medaili na krk, probíhám cílem, Radim mě krotí na posledních metrech, je mi příjemně a teplo, vítá mě Slunce, v dálce vidím Gabču, zbývá pár posledních metrů… není v tom trochu zmatek? Už mám ve všem jasněji, ale poslední 2,5h v závodě jsem na tom byl o něco hůř. Zkusím vše stručně shrnout.

Sobota ráno, předzávodní procedura mi už není úplně cizí, vše probíhá tak nějak automaticky. Syna Kubíka předávám tchyni a tchánovi na hlídání, vtipkují se mnou, ať jím každé kolo zavolám a hlásím čas a hlavně ať nespěchám. Gabča mi dnes bude dělat doprovod, máme vše sbaleno, vyrážíme pro Mirka Lyska a poté rovnou na místo závodu. Počasí je pro neběhavce chladné, ale jsem pevně rozhodnutý, že triko a kraťasy mi dnes postačí. Na parkovišti u Bělského lesa zdravíme Radima Liptáka, Romana Řehu. Prohodíme pár slov a jdu si s Mirkem pro startovní číslo, vypadá to dnes na velmi veselou výpravu. Čas ubíhá čím dál rychleji, už se seznamuji s prvními metry tratě, abych se zahřál, vše jde jako po másle. Celou dobu je při mně Gabča, která se očividně baví, to mě těší.

Pár minut před startem už stojíme v hloučku běžců, přidává se i Vladan Pecha, vzájemně se hecujeme a poplácáváme, někteří závodníci hlasitě skandují, parádní atmosféra. Odpočet posledních deseti sekund a už se dav hne kupředu. Diváci kolem tratě povzbuzují, závodníci kolem mě vtipkují, zatím se není kam hnát. Jakmile se trochu uvolní cesta, nabírám závodní rychlost, tzn. 5:10 na km, Radim s Romanem se mi rychle ztrácejí v popředí, Mirek se zavěsil za neznámou slečnu, tempo má jasné. Běží se mi skvěle, necítím, že bych se trápil, v lese je poněkud šero, přesto se mi zdá, že je krásně a je skvělý den. V polovině okruhu je občerstvovací stanice, po tento bod má profil tratě mírnou stoupavost, dále až k start/cíli pociťuji klesání, průměrná rychlost na km jde v pohodě pod 5 minut, aniž bych se musel snažit. Po obkroužení prvního kola Gabce hlásím, že je vše v pohodě a lanařím ji, ať se ke mně přidá. Zůstává u povzbuzování a focení. Druhé kolo je totožné s prvním, vnímám akorát vyšší teplotu, kterou snižuji v polovině trati, vodu piju za mírného poklusu, všechno mi jde bez menšího zádrhelu. Všem přihlížejícím a fandícím opětuji jejich povzbuzování tleskáním, máváním, jsem maximálně šťastný. V závěru třetího kola přichází první příznaky vzdoru těla, hamstringy mi dávají najevo, že je to přestává bavit. 
1/2M zabíhám s průměrným časem těsně pod 5 minut na km, na startu mi tentokrát už moc do smíchu není a Gabce je to na první pohled jasné. Chvíli se mnou běží a zkoumavě se ptá, co se děje, nic moc neprozradím, jen potvrdím, že teď už zvolním. První půlka tratě už nemá mírně stoupavý charakter, někdo jakoby navezl hromadu hlíny a kamení, začínám se prát s každou nerovností a na každém km ztrácím čím dál víc. V hlavě pořád přepočítávám varianty výsledného času, do toho se mi víc a víc ozývá varování Romana, zkušeného maratonce, ať si dávám hlavně pozor na křeče. Nejvíce mi vadí klesající časy, než dokroužím čtvrté kolo, průměr se dostává k šesti minutám. Dostávám hlášení, že Vladan svůj cíl splnil - 1/2M pod 2 hodiny! Parádní výsledek, Radim s Romanem mě povzbuzují do pátého kola, ale mě je jasné, že už jeden ze dvou cílů nezvládnu. Chtěl jsem se vlézt s časem pod 3:45, start jsem však rozběhl až příliš rychle a to se na mě začalo nyní projevovat. Neustále zpomaluji, až přecházím do kroku, přesto jsem schopný se donutit k běhu. Hlavu nutím myslet jen a jen na zbývající kilometry, odmítám vnímat, kolik toho mám za sebou, jenže s každým škubnutím v nohách se situace zhoršuje a jsem nucen uvažovat, jak se s tím poperu až do cíle. Ano, to je přece ta maratónská zeď, pár km to vydržím, pak to povolí a zbytek doběhnu v pohodě. V půlce pátého kola mě míjí Míra, který má pro mě v danou chvíli neskutečné tempo. Prohodí pár slov a už je pryč. Z kopce se mi daří nohy opět rozpohybovat, myslím jen na dokončení závodu, časy už neřeším, začínám k sobě mluvit nahlas, zdůvodňuji si, proč vůbec maratón běžím, lidé se za mnou otáčejí…je na mě něco divného? 
Při dobíhání pátého kola cpu do sebe gel a Roman mi dává prostřednictvím Gabky tabletku proti křečím.  Chvíli spolu opět běžíme, uklidňuje mě, ať si hlavně užiju závěr, sotva se rozdělíme, dostávám další o mnoho intenzivnější signály do noh, tabletku začnu kousat, v ústech mám jak na poušti. Jdu, vleču se, občas poskočím, často jdu do dřepu, zkouším uvolnit nohy. Míjím jednu z kontrol, kde mi paní nabízí cukr, tyčinku, ptá se na můj stav, tvrdím, že to už do cíle dojdu. Neuplynulo ani 100 metrů a jdu k zemi, lehám na záda do trávy a zkouším nohy uvolnit. Chlad od země mě rychle nutí zvednout se, což je pro mě asi nejkritičtější bod celého závodu. Křeče mě „cvaknou“ do noh a já se snažím udržet v pohybu. Tento úsek by proti mě vyhrál i lenochod, celý se třesu a mám chuť to zabalit. Vždyť tohle už nemá nic společného se závoděním ani s během. Jako cíl vidím před sebou další kontrolu,  hlasitým dýcháním se povzbuzuji, každý krok je pro mě utrpení, ale nějak se dokážu posouvat kupředu. Mnoho běžců se u mě zastaví a buď mne povzbudí, nebo se snaží nějak poradit, tohle mě čím dál více probouzí k životu. K půlce trati je to už jen kilometr. Tam mě čeká voda! Mám před sebou další vidinu zlepšení aktuálního stavu. Když se na občerstvení dostávám, vypiju skoro půl litru vody a začínám se cítit lépe. Na hodinkách sleduji průměrnou rychlost, z 16ti minut na km se dostávám pod 12, vím, že přijde klesání, tam ještě zrychlím. Vnímám, že z nejhoršího jsem venku, chci se rozběhnout, ale zatím se brzdím. Sklon mi napomáhá k rozhodnutí, poslední cca. 2km, běžím! Na konci lesa mě zdraví Vladan s Romanem, doprovázejí mě až do cíle, jsem jim za to velmi vděčný. Zbytek jste si přečetli na začátku..

Pár bodů k shrnutí, které bych rád uchoval v paměti:

- Trénuj větší objem km v závodním tempu, pár běhů a závodů nestačí
- V závodě jez a pij 2x víc, než si myslíš, že je potřeba
- Drž se plánu od začátku, nenech se čerstvými nohami hnát rychleji, vymstí se ti to
- Když neposlouchají nohy, je třeba nejprve povzbudit mysl


Mohl bych pokračovat dál, ale ještě chvíli mi potrvá, než si všechny dojmy a informace v sobě urovnám, nejspíš mi pomůžou nadcházející tréninky, závody. Od maratonu uplynuly čtyři dny, cítím se dobře, pouze pravá noha úplně neposlouchá a při kratším běhu mi hned tuhnou svaly na nohou. Takže docela snesitelný stav J

úterý 1. října 2013

Jak běželo září - cíl sezóny splněn


Pokud by se mě někdo na začátku roku zeptal, jaký běžecký cíl mám na letošní rok, odpověděl bych „zaběhnout půlmaraton pod dvě hodiny“. A tento cíl se mi v září podařilo splnit – na čtvrtý pokus – a to je hlavní zpráva z právě uplynulého měsíce. Nicméně půlmaraton se běžel až o posledním zářijovém víkendu, takže o tom až na konci – vezmeme to postupně chronologicky. Nejprve ale sumář - v září jsem běhal v průměru 30 kilometrů týdně, což byly 4 závody a 9 tréninků. Ovšem z hlediska intenzity bylo září vysoce nadprůměrné, protože nejen závody, ale i mnoho tréninků bylo na vyšší úrovni intenzity. Z důvodu nutné regenerace jsem trénoval méně často než obvykle (ani ne obden).

První zářijový víkend jsem měl už od loňských vánoc rezervovaný pro noční běh Prahou (Metro běh na 10 km), kam jsme se přihlásili společně s oběma dětmi. Běh startoval z Václavského náměstí, nicméně po prvním kilometru ulicí Na Příkopě vedl přes Štefánikův most na druhý břeh Vltavy, tedy potemnělými periferiemi mimo historické centrum – a to mě, po pravdě řečeno, moc nenadchlo. Na start jsem se postavil s čerstvým osobákem z desítky v Olomouci a myslel jsem si, že bych mohl podobný výkon zopakovat. Prvních pět kilometrů to ještě jakž tak šlo, byť s časem 25:50 min už bylo zřejmé, že z toho žádný rekord nebude. Vzhledem k dvacetistupňovému teplu mi ale natolik vyschlo v hrdle, že jsem se musel zastavit na občerstvovačce a něco vypít. A když jsem se pak rozběhl, už jsem se nedostal do toho původního tempa a doběhl ve výsledném čase 53:55 min. Celkový dojem ze závodu jen průměrný - pro příští rok vskutku nevím, zda tento běh opakovat (také uvidíme, s jakou trasou přijdou organizátoři).

O dalším víkendu následoval další skoro stejně dlouhý běh – Zlatý podzim ve Vratimově. Ještě po cestě na prezentaci jsme si pod vedením Mirka projeli trať, takže jsme věděli, do čeho jdeme. Závod s padesátkou startujících měl výbornou atmosféru, pořadatelé dělali, co mohli, za což jim patří díky. Do pátého kilometru, na němž začínal táhlý kopec, jsem běžel spolu s ostatními v postupně se trhajícím poli závodníků, druhou polovinu závodu jsem už běžel sám, byť hnán alespoň očním kontaktem s běžci přede mnou a marnou snahou aspoň jednoho z nich cestou dolů seběhnout. Výsledných 52 minut hodnotím jako dobrý výsledek - bez ohledu na poslední místo v kategorii – ale jak řekl Radim, Zlatý podzim běhají jen ti nejlepší, takže není se za co stydět.

Ve středu 18. září jsem využil příležitosti vrátit se na atletický ovál Slezanu a zaběhnout si na něm Slezanskou hodinovku. Závod jsem pojal jako trénink tempa na půlmaraton s cílem běžet rovnoměrně tempem 5:25 min/km. To se mi dodržet zcela nepodařilo, tempo bylo o pár sekund pomalejší, zejména pak v druhé půlhodině – uběhnul jsem 10915 metrů. Ze svého výkonu jsem byl trochu zklamaný, určitě jsem se chtěl dostat přes 11 km. Nicméně závod byl pro mě těžký, podle propozic jsem musel startovat v rychlejším rozběhu, ve kterém neběžel podobným tempem jako já vůbec nikdo. I když nás startovalo třicet, bylo to stejné jako kdybych běžel individuální trénink – rozdíl byl jen v tom, že mě na trati povzbuzovali přátelé z Pepa Teamu, za což všem patří díky.

Poslední zářijovou sobotu nadešel den "D", kdy jsem si chtěl v ostravském Bělském lese vylepšit dosavadní osobák na půlmaratonu 2:02:57 hod a konečně se dostat pod dvouhodinovou metu. Počasí tomu přálo, bylo bezvětří bez srážek a hlavní mou starostí bylo, jak se obléci, když před startem bylo pouhých osm stupňů. Nakonec zvítězily kraťasy a spodní vrstvu s dlouhým rukávem jsem pár sekund před výstřelem nakonec sundal také. A dobře jsem udělal, na trati mi nebyla ani zima ani teplo. Při běhu jsem dík tomu ani neztrácel příliš tekutin, při občerstvování mi stačilo vypít dvakrát po jednom deci. Při běhu jsem se řídil hlavně tepovou frekvencí – hlídal jsem si, abych nešel před 150 a nepadal pod 145. Údaje o tempu jsem vnímal jako doplňkové, byť zpráva o čase 7:01 min na devátém kilometru mě lehce nakopla. Byl to ale planý poplach vzniklý chybou měření GPS – proběhnutí značky 10 km v čase 53 minut potvrdilo, že je vše v pořádku. A jelikož se mi toto tempo podařilo udržet až do cíle, zlepšil jsem si osobní rekord skoro o deset minut – nový má hodnotu 1:53:17 hod. Po závodě jsem doplnil energii a vrátil se na trať, kde jsme spolu s Romanem podpořili dobíhající maratonce Mirka a zejména pak Roba, jehož jsme nakonec i na posledních kilometrech jeho prvního maratonu doprovodili. Se závodem a s dosaženým výsledkem jsme maximálně spokojený – podařilo se mi prodat to, co jsem natrénoval a co koneckonců naznačil už i výkon na srpnové olomoucké desítce.

 
Hlavní cíl letošní sezóny je tedy splněn, zbývající část sezóny si už můžu jen užívat a sbírat síly na sezónu příští. Nejbližším významným záchytným bodem termínového kalendáře je nyní Hornická desítka, kde chci samozřejmě také zabojovat. Rád bych se co nejvíce přiblížil padesátiminutové hranici a pokud by se ji dokonce podařilo pokořit, byl by to příjemný bonus navíc. Samozřejmě i v říjnu se chystám na několik závodů, beru je ale jen jako přípravné, tedy bez ambice na dosažení nějakého konkrétního výsledku.

čtvrtek 26. září 2013

Slezanská HODINOVKA

Na posledním úterním tréninku se domlouváme, že se následující týden potkáme ve středu na Slezanském oválu, kde se bude kroužit hodinový závod. Osobně velké ambice nemám, po Hrabovském 1/2M se necítím úplně fit, a tak se především těším na výkony ostatních.
Vladanovi se nabízím, že to spolu potáhneme v jeho vyšší tréninkové zóně, kterou ladí na blížící se 1/2M v Ostravě, v Bělském lese.
„Nečteš, nevíš!“ To mě zdraví Klára Maštalířová, dnes v roli pořadatelky závodu. Přicházím pozdě a ještě se divím, těsně před mým příchodem startuje rozběh mužů mé kategorie, takže se všemi se zdravím, jakmile mě míjejí.  Propozice jsem sice četl, ale jen jednou, více časů pro jednotlivé kategorie jsem si nějak zprůměroval a ono to bohužel nevyšlo. 2km zahřívací běh z domova mě ještě chvíli hřeje, ale počasí je dnes spíš chladnější. Jdu se zaregistrovat na dalších rozběh mužů nad 55 let a žen, takže mám před sebou necelou hodinu čekání, které zaháním pár ovály a konverzací s lidmi kolem.
Na dráze krouží spolu s dalšími závodníky Rosťa Trávniček, Roman Řeha, Filip Landsberger, Jarda Vernanský z Ostravské pobočky Pepa teamu J a Vladan Pecha. Všichni vypadají koncentrovaně, až mám obavy je povzbuzovat, abych je nevykolejil z rytmu. Chybí tady Radim Lipták, který se objevuje o chvíli později, přišel pouze na skok z práce, ale běhat dnes nebude.
Tempo si všichni drží konstantní, v závěru jde vidět v obličejích některých závodníků, že už toho mají tak akorát, ale rychlost se zvyšuje a na rovince dráhy v posledních sekundách mocně finišuje Tomáš Blabla, po odpískání konce, ihned ulehá do trávy a vypadá vyčerpaně. Vybojoval si pěkné 3.místo , snad je spokojený. Náš Rosťa dobíhá 2. ve své kategorii!



Organizace dalšího rozběhu je celkem svižná, už stojím na startu v hloučku lidí, hemží se to žlutými „kanárky“ : Lída Trávničková, Lída Šokálova, Terka Tralalová J , Franta Holec, pokračoval bych dál, jak minule zmiňovala Terka, každý má jinou týmovou příslušnost, ale tak nějak k sobě patříme . Opravdu přátelská atmosféra.
Je odstartováno, v hlavě mám pořád nastaven čas na km 5,10 – 5,20 , ale po prvním kole Terce hlásí gps, že kroužíme o minutu na km rychleji. Nejprve se až leknu a zpomalím, ale po druhém kole začínám zrychlovat a postupně se trháme. Máme dvě časové kontroly, na startu je hlavní kontrola, zapisující počet kol, která nám zároveň hlásí časy při sudých km a pak na 200m je pán, jenž vykonává podobnou kontrolu a poctivě všem hlásí uplynulý/zbývající čas. Je skvělé pozorovat pány v letech, kteří mi nakládají postupně jedno kolo za druhým, mají elán, chuť závodit, to se mi moc líbí! Z řad něžného pohlaví si velkou pozornost získává Veronika Siebeltová, která je hnána kupředu svým trenérem a opravdu jí to šlape. Já se držím strategicky za Zbořilovou Ivanou a Szotkowskou Lucií. První půlhodinku je maximálně využívám, což mi oplácejí následnou hrou: kočky utíkají, myšák je dobíhá J . Po pár kolech nasazují vyšší tempo, nebo naopak já zvolňuji, v danou chvíli to neumím vyhodnotit, jisté je, že nejsem schopný se jich držet. Kluci z prvního rozběhu jsou už u dráhy a mohutně nás povzbuzují, za to jim patří velký dík! Až se trochu stydím, že jsem podobně neskandoval při jejich hodinovce.
Probíhám startem a kontrola mi hlásí čas na 10km cca 45:40 , to mě nabudí, protože jsem právě překonal svůj dosavadní OR a ihned začínám lehce zrychlovat. Když míjím Terku, jen kývnu a pádím dál, v uších má sluchátka a decibely pronikající až ke mně ji pohánějí kupředu. Kolem tratě je už mnoho povzbuzujících lidí, tempo pořád lehce navyšuji a posledních 5 minut se snažím o vykroužení každého metru. Bum, prásk! Je konec. Vítězně si zakřičím, třebaže jsem nevyhrál.
Chvíli čekáme na zpracování výsledků, mezitím si předáváme dojmy, kdo se jak trápil, která zatáčka byla zákeřnější, apod. J .
Na bednu se dostává Terka, která ukořistila krásné 3. Místo. Další medailistka je Lída Šokálová, taktéž 3.místo, probíhá focení, gratulace a následný úprk domů. Myslím, že jsme všichni odcházeli spokojeni, v dobré náladě. Další setkání nás čeká tento víkend v Ostravě? Ano!


Celkové výsledky zde
http://www.atletikafm.cz/vysledky/vysledky-2013/slezanska-hodinovka/
Fotky
http://atletikafm.rajce.idnes.cz/Slezanska_hodinovka_2013/ 

úterý 24. září 2013

Úterní trenink

Ahojte, dneska jako obvykle v 18h na dožinkáči. Nevím, jestli dorazím, ale vy si určitě nějak poradíte :). Každopádně náplň treninku přizpůsobte i našemu sobotnímu prvomaratonci a Vladan do toho taky asi před půlkou nepůjde úplně na krev... Každopádně makejte, sezona vrcholí a čeká nás ještě pár závodů, kde určitě vaši píli zúročíte...

Mějte se, ať se daří a pozor na bacily...

pondělí 16. září 2013

Zlatý podzim 2013

Je dobrým zvykem začínat reporty ze závodů tím, jaké bylo počasí. Den předem pršelo, další den hlásili silnější déšť, ale tato předpověď nevyšla. Nicméně řekla bych, že odlákala spoustu mé konkurence. Závody proběhly za takového komorního počtu, za Pepa team: Lída Šokalová, Lila Trávníčková, Dan Šindelek, Rosťa Trávníček, Jarda Vernarský, Mirek Lysek, Franta Holec, Vladan Pecha, Tereza Samiecová, z frýdečáků pak Helča Benčová, Klára Maštalířová, Marek Moškoř a Honza Šrubař.
 Děcka, občas už spolu všichni tak kamarádíme, že ztrácím přehled kdo je v týmu, bo všichni milí a usměvaví lidé jsou naši, no ni?

Pepa team opět nelítostně drtil soupeře, takže nebudu napínat, zde výsledky:
Kluci: 1.Vladan Šindelek,2. náš Dan Šindelek,3.Rosťa Trávníček, holky nad 40 let 1. Liduška Šokalová, 2. Klárka Maštalířová, holky do 39 let 3. místo Tereza Samiecová













Teď nějaký menší subjektivní report :-D. Ještě než jsem nastoupila, tak mě už druhý den bolely nohy z posilovacího tréninku. Počasí mi přišlo super, dala jsem pár rovinek s Trávníčkovími. Nálada dobrá, i díky slečně mimovi-která byla na závodech coby zpestření a rozptýlení závodníků.
Pak jsme vyrazili. Už předem jsme za navigace Míry Lyska trasu projeli, ukázal nám největší krpály, kudy poběžíme. Takže jsme věděli do čeho jdeme a kopce mě nepřekvapili. Kdo mě však překvapoval byla Lila Trávníčková, která mě vždy v kopci pěkně rychle předběhla, ještě že tam byly seběhy, to jsem pak ztrátu opět smazala.
Mělo se jednat o kratší trasu pod 10 km, tak jsem si v duchu přála čas pod 50, s tím, že jsem 14 dní něběhala (kromě pepa tréninku, tedy cca.8km) a že si alespoň zaběhám.
Přiznám se, že jsem hodně myslela na Scotta Jurka :-D, ne coby na chlapa, ale prostě taková idea celé knihy Jez a běhej, protože v tomto závodě jsem měla krizi snad od začátku do konce. Trasa se mi líbila, ale prostě pro mě to byl boj sama se sebou, v hlavě mě stále znělo: tak se na chvíli zastav, vydechni...no nezastavila jsem. A tím jsem si vykoledovala to třetí místo. Málem jsem však o něj přišla kvůli mp3, co jsem měla v uších, a přes hudbu jsem neslyšela, že se mě Lila snaží do cíle přesprintovat.
No za tu mojí blbost vypustit konec, nevnímat okolí a následný odjezd před vyhlášením mého umístění, by si to třetí místo vlastně i zasloužila :-D.

úterý 10. září 2013

Štafeta – úterní trénink

Byl jsem dnes pověřen (Rob) zpracováním údajů z tréninku, ještě než se do toho naplno vrhnu, je na místě projít dnešní prezentaci. Celkem pět dětí, jedna nová tvář – vítej Helčo!, Radim, Lukáš, Klára, Terka, Bob, Honza, Filip, Marek, moje maličkost, je to vše? Ale kdepak, na trati dnes kroužilo možná 5 – 6 běžců a další se občas mihli na stezce vedoucí k řece, paráda! Město Frýdek-Místek žije sportem, velice povzbudivé.

Menší peripetie při stavění jednotlivých týmů probíhaly skoro až do posledního kola, ale o to vášnivější diskuze jsme vedli a hromadně povzbuzovali vybíhající/dobíhající členy družstev. Předávka imaginárního kolíku pak byla vždy velmi zábavná.

Původní sestavy týmu uvádět nebudu, ale rovnou chronologicky uvedu průběžné výsledky a čas na kolo.  Opravil jsem dva údaje, svůj čas v posledním kole, původně naměřeno 3:40 dle odpočtu (přidáno 8s), bylo to až moc optimistické a Helči jsem ubral 5s u první rundy – do příště menší návrh, jedny stopky pro všechny u zápisníku, možná by to ulehčilo rychlé dopočítávání při doběhnutí. 


Ještě je třeba vyzdvihnout Top 3 rychlíky, jenž dokázali 1000m okruh proletět na jeden nádech.

  1. Honza „Šroubek“ Šrubař                      (3:21, 3:20, 3:10)
  2. Lukáš Krejčí                                        (3:35, 3:31, 3:24)
  3. Radim Lipták                                       (3:36, 3:30, 3:27)
V závěru byla domluva nad příštím tréninkem v úterý, ten se nekoná, setkáme se ve středu na dráze Slezanu, kde se koná „Slezanská hodinovka“. Viz. odkaz 

Pár fotek z dnešní štafety.









Hrabovský půlmaraton 2013

Dlouho jsem při závodě MBP nezažil, aby ze strany členů PepaTeam byl ryze s pánskou účastí. Tentokrát se tomu tak stalo a náš, stále se rozrůstající babinec zůstal z různých důvodů doma.

Chlapiska se ovšem nechtěla nechat zahambit a v Hrabové jsme do klubové pokladnice medailí a dobrých výsledků přidali slušné výkony i jeden cenný kov...

O ten se postarala naše TOP hvězda Dan Šindelek, který svou kategorii vyhrál a časem 1:19:00, v celkovém pořadí obsadil skvělou druhou příčku za polákem Robertem Antczakem.

Po asi třech miliardách světelných let se na startu nějakého závodu (pokud nepočítám ty úterní treninkové na dožinkáči) objevil Lukáš Krejčí a osobákem všem ukázal, že rozhodně by stálo za to, rozvíjet jeho běžecký talent. Lukáš začal s něčím, co se dá nazvat treninkem před pár týdny a jestli vydrží zdraví a chuť, kterou nyní projevuje, tak nemám obavu, že letos dojde k velkému zemětřesení v kolonkách jeho osobních rekordů.

Já :) ( Radim Lipták ), jsem se svým výkonem taky spokojený, tempově to ještě není úplně vybroušené, ale věřím, že jestli to takhle půjde dál, tak na rychlé půlmaratonské trati v Kobeřicích budu atakovat čas kolem 1:23 ...

Rostík, vzhledem k tomu, že nakonec skončil i za mnou a s ohledem na čas asi dvakrát nadšený nebyl, nicméně nedávno prodělal anginu, z které ještě není stoprocentně v pořádku, ovšem v dalších závodech se dá očekávat, že bude opět dýchat na záda Danovi a nám ta svoje nechá prohlédnout jen z pořádného odstupu...

Velikou radost mi dělá raketovým způsobem stoupající výkonnost naši nové hvězdičky, Róberta Husánika,, který si Hrabovou vybral, coby generálku na blížící se Ostravský maraton a prokázal nejen výbornou vytrvalostní, ale i rychlostní připravenost. Pokud nepočítám pár zimních účastí na LC, tak to byl po Kubánkově minulý týden Robův druhý závod a i přes absenci kilometrovníků a kolaps jeho hodinek jej absolvoval jako starý mazák...:-). Jen tak dál a Ostrava by mohla být kolem 3:45...?!?

Svůj dobrý standart předvedl i Míra Lysek, který se před závodem trošku ošíval a zároveň obával Robova plánu jít pod 1:50 a nakonec se na tento čas, s tři minutovou rezervou dostal i díky jeho téměř tradiční taktice - uviset závod za některou z hezkých spoluzávodnic - v Hrabové tuto roli, k Mirkově plné spokojenosti ( jak nám po závodě sám barvitě vyprávěl a rozplýval se ) odvedla Karinka Javorská z BK SAK Karvina.

středa 4. září 2013

Včerejší půlhodinovky se v novém čase startu  zúčastnilo rekordních 16 běžců. Na této netradiční trati se nejlépe, podle předpokladů vedlo Tomáši Blablovi, který při neúčasti Rostíka nenašel adekvátního sparingpartnera, jinak by určitě zaútočil na výkon Marka Škapy, který ve stejnou dobu, na ostravské dráze pokořil hranici 8000m. Opět ve skvělém světle se ukázal Marek Moškoř,  který ve frýdeckem rozběhu obsadil 3. místo, 10m za Lukášem Krejčím, který se už snad pomalu dostává ze zdravotních potíží způsobených bolavou patou a určitě má na to, aby v sobotu při půlmaratonu v Hrabové zaútočil na výkon pod 1:27hod. Jsem rád, že poprvé, po své měsíční dovolené v Indi,i mezi nás zavítal Jirka Martikán, který ovšem nestihnul společný start a vyběhnul s námi od našeho druhého okruhu.(Jirko,pošli mi tvůj výkon,ať tě můžem zařadit do výsledkovky...).
Poprvé si na okruhu zakroužil i Honza Šrubař a Evka Řehová, tak snad se jim to líbilo a přístí úterý je, i vás ostatní zvu na další pokračování společného závodění.
Start opět v 18:00hod a tentokrát se rozdělíme do týmů a dáme si závodní štafety...

výsledky:

Tomáš Blabla                                                      7880m
Lukáš Krejčí                                                       7560m
Marek Moškoř                                                    7550m
Radim Lipták                                                       7515m
Honza Šrubař                                                       7000m
Róbert Husánik                                                     6600m
Filip Landsberger                                                  6515m
Míra Lysek                                                           6380m
Klára Maštalířová                                                 6145m
Lila Trávničková                                                   6145m
Roman Řeha                                                         6000m
Terka Samiecová                                                  5920m
Kamil Durčák                                                       5850m
Vladan Pecha                                                       5515m
Eva Řehová                                                          5150m

Za hlášení o mezičasech a celkovou výsledkovku děkujeme Haničce Maštalířové a Frantovi Holcovi...





pondělí 2. září 2013

Začátek zítřejšího společného treninkového závodu  se posouvá na 18:00hod.!!! Stejně jako ostraváci pod vedením Jardy Hrabušky půjdeme půlhodinovku, takže si  tempo můžete  rozdělit  do tradičních intervalových úseků  nebo si to odběhnout dle aktuálních možností a treninkových plánů. Díky Boba Najdka máme dožinkáč označkován po 100m .
Na všechny se těším, akce se koná za každého počasí...:)

                                            

neděle 1. září 2013

Jak běžel srpen - první měsíc s Pepa Teamem

Je tomu právě rok, kdy jsem otevřel dveře domu a vydal se během střídaným s chůzí na svůj první tříkolometrový okruh. A právě skončený srpen byl první měsíc, kdy jsem překonal ostych a vyrazil na několik skupinových tréninků s běžci Pepa Teamu. K tomu mě inspirovaly jednak články o trénincích z tohoto blogu a jednak snaha zpestřit si již poněkud nudné individuální výběhy z domu a motivovat se ve skupině stejných nadšenců. Jak tedy ten srpen běžel?

V srpnu jsem naběhal celkem 135 kilometrů, víc to letos bylo už jen v březnu. Bylo to tedy celkem 12 tréninků (z toho 4 s Pepa Teamem) a 3 závody, v čistém čase 13,5 hodiny (bez rozklusání, vyklusání apod.). Týdenní průměr kolem 30 naběhaných kilometrů držím celý rok a ani v nadcházejících měsících nemám v úmyslu ho příliš navyšovat (bude hodně závodů, bude také třeba hodně regenerovat). Půlhodinka čistého času denně se mi zdá být pro začátečníka jako jsem já rozumným objemem.
 
První srpnová dekáda byla zakončena Rajeckým půlmaratonem - výsledkově průměrný závod (2:06:43), nicméně pocitově pohodový. Druhou polovinu závodu se mi dařilo běžet ve slušném tempu - předběhnul jsem desítky běžců a nenechal se předběhnout nikým. Ovšem 62,5 minuty na desítce bylo úsměvným rekordem v pomalosti. Asi jsem doplatil na výkyvy v životosprávě i v počasí v týdnu dovolené bezprostředně před závodem (příště bude lépe nejdřív závodit a pak dovolenkovat).
 
 

Naprosto skvělý byl závod RunTour na 10 km v Olomouci 24. srpna. Nabitý optimismem po tréninku s Pepa Teamem jsem zaběhnul čas, o kterém se mi ani nesnilo (50:35). Čekal jsem sice, že bych mohl ohrozit dubnový osobák z Fortuna biegu v Cieszyně, ale že ho překonám o více než dvě minuty, to jsem opravdu nečekal Pomohla i přítomnost vodiče. V závěru měsíce jsem se po běhu z Palkovic na Kubánkov a zpět vrátil zase na zem. Žaludeční potíže mi sice zabránily, abych si závod plně užil, ale výsledkově jsem nakonec zásluhou rychlého seběhu neskončil až tak zle.

A tréninky s Pepa Teamem? V rámci prvního jsem běžel Cooperův test - bylo to ještě v útlumu po týdnu v Rajci, uběhnutých 2400 metrů nijak neoslnilo. Druhý trénink se mi vydařil nejvíc - přestože pršelo - zaběhnutých 5 kilometrových úseků v tempu 4:42 min/km mě hodně povzbudilo. Následné dvoukilometrové úseky byly pro mě těžké, tempo se stále zpomalovalo. Vydařený pak byl také víkendový trénink na trase závodu Palkovice-Kubánkov-Palkovice, ten jsem si užil víc než pak samotný závod.

Začiná nám září, kalendář závodů je nabitý, zlatým hřebem bude pro mě Ostravský půlmaraton, snad to na čtvrtý pokus pod ty dvě hodiny dám. A na tréninky s Pepa Teamem budu samozřejmě chodit dál!

Závod Palkovice – Kubánkov – Palkovice / 30.8.2013

Venku Slunce svítí, celý den rozjímám a snažím se být v pohodě, abych tělu neubíral nahromaděnou zásobu energie, když tu náhle kouknu na čas a je mi jasné, že budu muset „roztočit vrtuli“. Doba pokročila, nabídl jsem se jako taxi pro ostatní kolegy, rychle z práce domů, nachystat se a už opět letím na domluvené místo setkání. První mini závod s časem vyhrávám. Vítám se s Terkou, Radimem a seznamuji s Honzou, po chvíli jsme už v autě naloženi a přibližujeme se k místu závodu.


Na všech vnímám pozitivní náladu, ta se vystupňuje na maximum, když se vítáme v Palkovicích s členy Pepa teamu a ostatními závodníky. Radim se zná snad s každým účastníkem „zájezdu“, o chvíli později už mám v hlavě spárované nové tváře, jména. Den před závodem si čtu rozhovor o Radimovi Kasalíkovi a jeho účasti na Slezském maratónu, dnes si s ním osobně povídám a zodpovídá mi ochotně všechny dotazy, které mě rychle napadnou. Těsně před startem fotíme týmové složení, Lukáš a Filip jsou mimo provoz, přesto se úspěšně podílí na foto dokumentaci celého dění okolo závodu – chlapi, moc díky za fotky! Ale určitě Vás rádi příště uvidíme na startu v běžeckém úboru :-) .

Všichni se houfujeme ke startovní čáře, vzduchem proletí několik jmen, které vzbuzují v davu respekt, nejvíc se mluví o loňském vítězi - Tomasz Wrobel, dále o Radimovi Kasalíkovi a Liborovi Uhrovi, to bude zase rychlá smrt. Tím myslím přepálený start, kdy se všichni rozjedou jako lokomotivy. Ze startu nejvíce vnímám krátké pozastavení celého dění, kdy všichni spouštějí své sport testery / stopky a pak teprve vyrážejí vstříc této rozmanité trati.


Držím se za první polovinou závodníků a běžím pohodovým tempem, v dálce před sebou vidím Marka Moškoře, kterého se s již značným odstupem chytám. „Papírově“ je mnohem výkonnější, ale tohle jsou přece závody, musím se trochu mačkat od začátku, jinak se budu trápit se svojí kubaturou, kde trháky přijdou až v závěru. Před závodem jsem nahlas zmínil, že se chci dostat pod 1:30, to znamenalo spoustu „práce“. Na 3.km Marek i s dalšími závodníky utíkají, zároveň ztrácím další pozice, ale jsem pořád v klidu.

Teď šlapeme na Myslík, tady se ukáže, kdo z koho, v těsném závěsu mám Lídu Šokalovou, vypadá velmi dobře a hned tak nezpomalí. Míjím odbočku na Kubánkov, další kamzíci jdou přede mě, teď už to pociťuji na psychice, vždyť za sebou nemám ani 1/3 závodu a už tak odpadávám. Běžím celý kopec, vedle mě se rychlou chůzí drží sympatická slečna, snažím se ji trochu vzdálit, kdepak, pár set metrů a už běží přede mnou. Lída Š. si mě dává jako malinu, slovně mě povzbuzuje a já přesto trpím, nejsem schopný vyvinout větší tempo, aniž bych se na pár metrech neodvařil. Konečně vrchol! Vítají mě dva plné kelímky vody, beru jeden, který vypiji pouze z poloviny a pokračuji dál.
Z kopce toho moc naběháno nemám, ale držím slušné tempo, začínám dobíhat první kopcové rychlíky. Co se s nimi děje? Některé míjím jakoby se vzdávali, to mě povzbuzuje, v prudších částech tratě lehce rozpažuji ruce a jde to ještě rychleji. Jsem maximálně nabuzený, vždyť takhle poběžím skoro až do cíle. Než vyběhnu na asfaltovou silnici v Chlebovicích, posbírám několik skalpů, zdravím Filipa s foťákem a jsem nadšený z horkovzdušného balónu, který nás vítá i se svou posádkou na okraji lesa.
Asfalt působí jako magnet na mé boty, podloží v lese mi bylo mnohem příjemnější, a tak si chvíli zvykám. Když se přehoupnu přes poslední mírné stoupání, abych měl opět na dohled Palkovice, zdravím se s Lukášem, který střílí foto spouští. Pořadatelé byli důslední a na všech klíčových místech, kde se cesta jeví komplikovaně, čekají v oranžových vestách „andílci“, ukazující správný směr. Teď mě navigují na polní cestu, kde mám problém s většími kameny, lesní úprk se mi nedaří zopakovat, nikdo přede mnou. Za to za sebou v dálce slyším přibližujícího se Jaroslava Vernarského. Když se dostáváme na asfaltku, jde přede mě a oznamuje, ať makám, že už zbývá „jen“ 1,5 km. Jsme v centru Palkovic, mnoho rychlejších závodníků chodí podél tratě a povzbuzují nás, Jarda už s dostatečným náskokem zatáčí na finálovou rovinku, nasazuji maximální tempo a snažím se ho dohnat, nedaří se. Z reproduktoru oznamují mé jméno, pořádně nevidím, kde je cílová čára, zastavuji až o slečnu ověšenou medailemi, která mi s úsměvem jednu hned předává.
Jsem maximálně šťastný, cítím se skvěle, tleskám všem dobíhajícím závodníkům a užívám si tu euforii, která mnou prochází. Postupně si předáváme mezi sebou dojmy a vzájemně si gratulujeme. Takový byl můj první závod pod křídly Pepa Teamu.




Jsem nesmírně nabuzený na další podobné mítinky a společné tréninky, všem bych chtěl touto cestou velmi poděkovat, velké díky patří také pořadatelům závodu, byla to vydařená akce.

-- Robert Husánik


čtvrtek 29. srpna 2013

S omluvou za opožděné zveřejnění, vystavuji výsledky úterního treninku, ve kterém jsme snad i pomocí dvoukilometrových  intervalových úseků poladili formu před zítřejším, prvním podzimním závodem MBP, který ukáže náši připravenost před další serií běžeckých akcí.

V těchto úsecích se nejlépe vedlo Markovi, který své rozběhy parádně stupňoval a mít soupeře, který by s nim měl zájem jít na krev, určitě by se dostal na čas kolem 7:20/2km. Kopečky mu nejsou cizí, což prokázal už na Slezském maratonu a na jeho výsledek na Kubánkově budu hodně zvědavý...

Odhadoval bych , že zbytek své úseky odběhal mírně zadrženě právě i s ohledem na palkovické 17-ti kilometrové galeje a snad to bude na výsledkovce vidět...:)


výsledky

Marek Moškoř                 7:45          7:45         7:31                     23:01
Lukáš Krejčí                     7:47          7:47         7:33                     23:07
Radim Lipták                     7:46          7:45        7:38                     23:09
Filip Landsberger               8:53          9:07         8:55                    26:55
Rob Husánik                      9:40          9:28        9:00                    28:08
Lila Trávničková                9:16          9:22        9:40                     28:18
Klára Maštalířová              9:48          9:42        9:34                     29:04
Vladan Pecha                    9:29          9:43        9:52                     29:04


O zapisování výsledků se nám postarala Hanička Maštalířová...
Díky za účast, doufám že se s vámi setkám na běhu P-K-P a důležité upozornění : Od příštího úterý začínáme na dožinkáči už v 18:00 hod !!!

středa 21. srpna 2013

Kiláky na dožinkáči

K včerejšímu společnému treninku se slibovanou náplní v podobě, všemi jistě milovanými kilometrovými úseky, nás za mírného deště dorazilo osm kousků plus dva, ( Bob Najdek a Míra Lysek ) kteří naše snažení kontrolovali svým neustálým kroužením po dožínkovém oválů.

V plánu bylo 5 samostatných kilometrových úseků, kdy mezi každým jsme si oddechli ve 3-5ti minutových výklusových pauzách. Zase jsme si úspěšně dali do těla a věřím, že tempa naměřená včera, každý z nám bude schopen udržet po celou dobu i  při listopadové hornické desítce...:-).

Nejlepší, podle očekávání byl Rosťa, jemuž ovšem více než zdatně sekundoval Lukáš. Velice milé překvapení pro mě byl opět Rob, který po náročném nedělním treninku na trati závodu Palkovice-Kubánkov-Palkovice, udržel průměrné tempo pod čtyři minuty na kilometr...

výsledky:   číslo v závorce-plánovaný čas na Hornické desítce :)

Rosťa                  3:26          3:32            3:31            3:32          3:33                 17:34      (35:08)
Lukáš                  3:37          3:39            3:35            3:30          3:31                 17:54      (35:48)
Radim                 3:35          3:40            3:34            3:35          3:35                  18:01      (36:02)
Rob                    3:51          3:58            3:56            4:04          3:57                  19::42     (39:24)
Filip                    3:56          4:12            4:12            4:17          4:11                  20:48      (41:36)
Lila                     4:27          4:29            4:25            4:23          4:26                  22:10      (44:20)
Vladan                4:38          4:44            4:42            4:42          4:42                  23:28      (46:56)
Eva                     4:45          4:57            4:53             4:50         4:58                  24:23      (48:46)


Veškeré časy jsou dílem Toma, jemuž moc děkuji za pomoc a doufám, že jej nebudete příliš kamenovat a nahánět kvůli případným reklamacím...

středa 14. srpna 2013

Cooperův test


Včerejšího Cooprova testu na dožinkovém oválu se za příjemného počasí zúčastnilo 11 běžců. Konečně mám pocit, že jsme si opravdu treninkově zazávodili a věřím, že v tom budem i nadále ve zdraví pokračovat a kromě super pocitu, který nám náš oblíbený pohyb přináší se dostaví i zlepšení a nějaké pěkné výsledky na regionálních i zahraničních sportovních kláních.

Dvanáctiminutovku podle očekávání ovládl Rosťa Trávniček, který se po prodělaných problémech s anginou s námi proběhl poprvé a ke slušným výkonům dotlačil i Lukáše Krejčího (taky premiéra na společných výbězích ) a Radim Liptáka ( mě :) ). Nejen vytrvalost, ale i rychlost jde nahoru Robovi, který se oproti testu z  před několika týdnů zlepšil o více než 300 metrů. Z nováčků našich treninkových úterků se velmi slušně vedlo Filipovi, který po zdravotních peripetiích zdolal pátou nejdelší vzdálenost. O přesnost měření se postaral stavitel trati závodu Palkovice-Kubánkov-Palkovice Bob Najdek, který nás po rychlostním testu provedl zajímavou a zábavnou stezkou kolem řeky Morávky.

Mezi novými tvářemi nesmíme zapomenout na Vladana Pechu a doufám, že se mezi námi ukáže častěji.
Bylo to fajn, já osobně jsem se neflákal a snad se příští týden sejdeme zase v co největším počtu. Na programu budou intervalové úseky na 1km, které s krátkým meziklusem půjdeme 5x.

Výsledky:

Rosťa Trávniček                                     3250m
Lukáš Krejčí                                           3245m
Radim Lipták                                          3195m
Rob Husanik                                           2800m
Filip Landsberger                                    2750m
Bob Najdek                                            2650m
Lila Trávničková                                      2570m
Eva Kopcová                                          2520m
Lidka Šokalová                                       2500m
Vladan Pecha                                          2400m
Franta Holec                                           2400m

pondělí 12. srpna 2013

Ekiden Pentla maraton


Ahojte, v sobotu 24.8. pořádá Mirek Kravčík a spol 3.ročník jistě zajímavého a pro partu motivujícího štafetového závodu s názvem EKIDEN PENTLA MARATÓN.

Podmínkou pro účast je složení týmu ze šesti členů, z toho min. jedné ženy.
Myslím,že bychom mohli poskládat dva týmy, ale uzávěrka přihlášek je 15.8.
Písněte prosím tímto všichni (do komentářů pod článkem), kteří by do toho šli - prosím jen ty, kteří to už ví stoprocentně, nebo za sebe aspoň na poslední chvíli seženou náhradu. Myslím, že to bude super akce a věřím, že se aspoň v jedné grupě půjdem pod tři.

Loni, po závodě bylo sele a pivko, tak to berte jako motivaci a hlaste se...:)


čtvrtek 8. srpna 2013

Úterního společného závodního treninku se tentokrát, v opět velice teplém počasí zúčastnilo 6 běhavců obecných.

Vyzkoušeli jsme si pro mě zajímavou trať z dožinkáče k přehradě Baška a zpět. Medaile tentokrát patří všem, protože jsme skoro každý běželi trošku pozměněnou trasu...:)

Já jsem zpátky do místa startu dorazil po jednom obkroužení přehrady  v čase 40:01 jako první následovaný Klárou a Romanem, kteří v úmorném vedru tratí s taky jedním oběhem Bašky proběhli za 46:43 a 46:46min.

Okruh navíc si dali Lidka s Mirkem a Evou a tak i oni si rozdělili pozice na bedně....:)

8,5km
Radim Lipták              40:01
Klára Maštalířová        46:43
Roman Řeha                46:46

11km
Lidka Šokalová            58:56
Míra Lysek                   58:59
Evka Kopcová              59:34

Za umístění a účast jsme tak všichni byli odměněni skvělými, osvěžujícími ( ještě mírně zmraženými ) koláčky od naší dvorní cukrářky Lidky....

Příští úterý opět v 19:15 a mohli bychom si dát něco echt závodního. Co tak se synchronně popasovat s ostraváky v coopráku...Takže doražte v co nejhojnějším počtu a vemte sebou i neběhavce obecné - 12minut pohybu přece zvládne každý, nééé....:)


pondělí 5. srpna 2013

Tréninkové úterý

Zítra, jako obvykle sraz v 19:15 na dožínkovém oválu ve staráku...
Půjdeme část mé oblíbené treninkové trasy směrem Bašku. Hlavně úsek kolem přehrady, ale taky krosík lesem je paráda, takže doufám, že se nás sejde co nejvíc a bude se vám to líbit...:)


středa 31. července 2013

Trenink no.2

Včera jsme ke společnému treninku, tentokrát na trase dožinkáč-výzkumák-cyklobar-nádraží Dobrá a zpět, vyrazili v 6 lidech a bruslařským doprovodem Lily a Rostíka.

Tropické počasí minulých dní polevilo a tak jsme si mohli zvoleného tempa uživat za téměř ideálních běžeckých podmínek. Asi nejvážněji jsem to pojal já s Markem (mimochodem jeho výkonnost je pro mě naprosto příjemným šokem) a s distancí kolem 8,8km jsme se poprali v čase 36:24 a 36:56. Znatelně volněji,ale o to víc na pohodu, se ztrátou kolem 10-ti minut do cíle dorazila dvojice Roman Řeha a Evka Kopcová. Pro Romana, který na trenink doběhl až Lískovce to mohla být i generálka na blížící se start maratonu v Helsinkách. Držíme palce !!! Coby třetí skupinka na dožinkový ovál současně dorazil v minulém týdnu osobákem namotivovaný Robert a po zranění se do formy dostávající Terka.

Můžu říct,že jsem se prohnal jako při závodě, za což jsem na jednu stranu rád, ale určitě to není podmínkou těchto společných výběhů. Snad si to ostatni užili stejně a já se budu těšit na příští týden a jsem zvědavém počasí a sestavě vyrazíme...

Výsledky:
8,8KM

Radim Lipták                                   36:24
Marek Moškoř                                  36:56
Eva Kopcová                                    47:21
Roman Řeha                                     47:21
Terka Samiecová                               49:02
Robert Husánik                                  49:02

....v doprovodu bruslařů Rostíka Trávnička a Lidky Trávničkové, která když nás na úseku mezi výzkumákem a cyklobarem předjížděla, tak  muselapřekročit maximální povolenou rychlost pro jízdu v obci přinejmenším o 20km...Takže bacha Liduš, ale jelo ti to náramně...:) Hold mistyně republiky se nezapře....