Vstupní prohlídka - Marek Moškoř

Marek Moškoř - nový člen Pepa teamu, charismatický chlapík, kterému to slušně běhá! Na Silvestrovské etapě LC si odbyl závodní premiéru s námi, přesto ho už trochu známe z dřívějších společných tréninků a závodů. Ať máme všichni větší přehled, kdo s námi běhá, rozhodli jsme se Marka trochu vyzpovídat.

Úvodem..představ se nám Marku, co bychom o tobě měli vědět jako o parťákovi na běhání?

Pracuji jako grafik a návrhář uživatelských prostředí. Mám skvělou ženu a roční dceru. Řekl bych o sobě, že jsem tvor tvořivý,  všechno, co dělám, mě baví. Rád vařím, cestuji, fotím, sleduji filmy... Část mého života je spjata s hudbou, působil jsem v několika kapelách, příležitostně se věnuji hudební kritice, se specializací na moderní křesťanskou hudbu. Snažím se vyhýbat blbcům, ale kdoví, možná jím sám jsem :)

Kde tě nejčastěji můžeme potkat pobíhat?

Nejsem typ silničního běžce, rád běhám v přírodě. Nejčastěji běhám okolo Frýdku, kde je cestička a kde se zelená travička. Mám-li být konkrétnější, tak nejčastěji zdolávám chodníčky frýdeckého lesa a Palkovických hůrek. A samozřejmě nesmím zapomenout na Beskydy.

Počáteční inspirace k běhu? Děláš i jiné sporty?

K běhu mě inspirovala moje žena, která začala sama běhat a chyběl jí parťák. Po pár týdnech jsem si koupil své první běžecké boty a pomalu to začalo. Předtím jsem pravidelně neprovozoval žádný sport, vždy se jednalo spíše o nárazové záležitosti, jako někam vyjet na kole nebo si zahrát fotbal nebo volejbal. Jenže u těch sportů se potřebuješ s někým domluvit a je třeba hledat časové kompromisy. A to je právě to, co mě taky na běhání chytlo, že člověk není tak moc závislý na druhých a může si zhuntování těla zorganizovat sám.

Z historie tvých závodů je patrné, že preferuješ spíš delší trasy, který závod ti nejvíc utkvěl v paměti a proč?

Když se na to dívám zpětně, ani jsem si to neuvědomil, protože jsem nikdy neběžel závod kratší 10 km. To chci letos určitě napravit. Ono to asi vychází ze začátků běhání, kdy jsem po pár měsících v roce 2011 s bráchou dokončil B7. Kromě zkušenosti, že to zvládnu, mě nakopla i ta atmosféra a krajina kolem. A tak jsem to začal více vyhledávat. Nejsem ten typ běžce, který dokáže bušit kolečka. Ale když mám kolem sebe přírodu, tak mám chuť běžet dál a dál.

Z loňských závodů se mi moc líbil podzimní Silesia Kros u Opavy. Trasa vedla podzimní krajinou zalitou zlatým sluncem, běželo se přes pole, kopečky, lesem… až na poslední rovinatou pasáž téměř ideál.

Letošní sezóna (2014) - jak vypadá tvůj kalendář závodů, případně máš stanovené cíle, výkony, kterých chceš dosáhnout?

Letos chci odběhnout hlavně pár krátkých závodů z blízkého okolí. Cíle mám letos jednoznačné. Závody, které poběžím poprvé, chci hlavně dokončit. U ostatních zlepšit svůj čas, pokud to půjde. Z hmatatelných cílů to je desítka pod 40 minut a Slezský maraton pod 5 hodin. Na půlmaratonskou vzdálenost nemám aspirace, protože na tu trať netrénuji, takže tam se spíše nechám překvapit.

První větší akce letošního roku pro mě bude dubnový půlmaraton v Praze. I když se jedná o závod, budu se ho ale snažit jít s rezervou, protože následující týdny jsem musel dost přehodnotit své plány. Původně jsem měl na začátku května běžet horský Perun maraton, ale z důvodu pracovní cesty v půlce dubna jsem musel svou účast na závodě zrušit. Vrcholem jara tak bude zcela nečekaně velikonoční padesátka v Kalifornii – Diablo Trails Challenge. Moc se na ten závod těším a vím, že bude hodně težký. Tak snad to zvládnu.

Dalším vrcholem bude srpnový Slezský maraton, který jsem běžel poprvé vloni a moc se mi líbila trasa i atmosféra. Podle toho, jak se bude vyvíjet srpen, pak uvidím, co s podzimem. S kamarádem se chceme přihlásit na 5BV, ale vše je ještě otevřené.

Jak moc řešíš, v čem běháš, oblečení, doplňky? Baví tě zkoušet nové trendy, nebo se držíš již osvědčených výrobků?

Pro mě je primární skvělá funkčnost. Když se něco v tomto ohledu osvědčí, držím se pak konkrétního produktu. Jako příklad mohu uvést třeba ponožky, kde jsem po nějaké době hledání nakonec zakotvil u ponožek Smartwool, na které nedám dopustit a mám jich doma půlku šuplíku. Z hlediska ceny jsou to jedny z nejdražších, ale ten komfort to plně vynahrazuje. Kompresní podkolenky mám ale zase za pár korun z Lidlu. Samozřejmě, že také sleduji, co zrovna letí, protože pokrok nezastavíš.

Nesplněný běžecký sen? Co, kdy, kde? :-)

Určitě chci dokončit 5BV, protože v sobě tato akce spojuje prvky dobrodružství, vytrvalosti a odhodlání. Rád bych si někdy zaběhl nějaký horský závod v Alpách, Pyrenejích nebo Dolomitech. Hodně se mi také líbí maratonské závody ve vinařských oblastech (Francie, Kalifornie), které jsou spojeny i s pitím vína na občerstvovačkách :)

Vím, že cílů člověk dosáhne nejlépe tak, že tomu podřídí své konání. Protože ale běhání je především mým koníčkem a mám spoustu dalších aktivit, tak vím, že mnohé představy jsou nedosažitelné. Naučil jsem se proto spíše vnímat cíle jako příležitosti, které vyplynou z dané situace. A ty chci využít jak jen to jde.

Na závěr bych rád za celý Pepa team Markovi poděkoval za veřejnou "zpověď" a popřál mnoho zábavných kilometrů v běhu.

Kalendář závodů / společných tréninků pro rok 2014

-->   2014 // Pepa Team // Závody // Tréninky   <--

Vytvořil jsem testovací verzi společného kalendáře, kde bychom mohli dopředu vidět, kdo se kam chystá, případně po vzájemné domluvě vkládat termíny tréninků.

Mělo by se to chovat jako běžný excelovský soubor, s tím, že pro každý měsíc je utvořený jeden list ( měsíce měníme na spodní liště ) . Pokud už máte ve svém harmonogramu zaregistrované závody, tak je uveďte do příslušného měsíce a ke svému jménu zadejte třeba "ano" , nebo "50/50" . Před název závodu uvádějte třeba "Z" a u tréninku "T", to je jen takový nápad, asi to bude rozpoznatelné i bez těchto značek. Určitě se občas stane, že v jeden den bude více akcí, v tomto případě stačí kliknout pravým myšítkem na začátek řádku, kde je číselné označení a vložit nový řádek pod/nad aktuální, dopsat datum/den a zbývající údaje. Kdyby bylo něco nejasné, napište mi prosím do komentáře a já se pokusím poradit, případně vytvořím obrázkový manuál. 

Máme bronz !!!

Velká gratulace Evce Kopcové, která na Grymovské desítce dokončila závod na fantastické 3. příčce...:)

Sezona se rozbíhá zajímavě, už se těším na souboje Lily, Terky, Lidky, Evky se slezanskýma holkama a na medailové žně...

Lysacup 2014 –dobojováno-

A je to za námi.. celkem 17 etap  vrchařské lahůdky,  Pepa Team byl na každé z nich, třebaže sem tam v jiném složení. Celkové umístění z historického hlediska není žádný zázrak - 34.místo, přesto jsme byli vytrvalí a snažili se každý závod přiblížit k elitě. Nejednou nám bodově pomohl Rosťa a Radim, na úplném začátku dobře bojoval Jirka Dinter. Co vyřadilo z boje Jirku přesně nevíme, u Filipa to byl kotník, jenž ho trápil už od H10, tak snad uzdravení probíhá úspěšně a na jaře se opět potkáme na kolbišti. Velmi dobře zabojovala Lila Trávničková, která mne nejednou porazila v těsných soubojích až do cíle. Bude zajímavé Lilu pozorovat na dalších závodech, výkonnostně jde určitě nahoru.

Ještě jednou zmíním Lilu, dále pak Vladana a Marka, kteří měli v tomto ročníku premiéru na LC. Vladan zabojoval stejně jako já v 15ti závodech, čímž jsme chtěli poukázat na to, že i když nám zatím síla v kopcích trochu chybí, nevzdáme se J a doufáme, že příští ročník budeme společně bojovat na vyšších příčkách. Zážítků ať už sportovních, či společenských jsme zažili mnoho, pro váhající určitě doporučuji zkusit aspoň jednou, stojí to za to! Zvláště pak v zimním období, kdy smog nás drží doma a hledáme další a další kličky, proč do té zimy, tmy nevyběhnout.

R.

LC 3in1

intro: je sobota večer, s manželkou a kamarády jdeme posedět, něco dobrého sníst a pak domů. Cesta domů se odehrává až v neděli, v jednu ráno... Po večeři jsme šli pouze na skok do klubu, spíš se jen podívat, nakonec posilněn několika pivy skáču na prázdný parket a začnu křepčit, prostě ideální příprava na prodlouženou etapu.

"Dobré ráno!" , říkám si po probuzení, cítím se obstojně, kontrola tělesných funkcí vypadá dobře, jen ten krk bolí, jak jsem včera házel hlavou na všechny strany. Rychle nasnídat a připravit. Nabírám ještě Michala Goryczku, který si dá klasickou etapu a domů odjíždí s Lilou a Rosťou Trávničky. Na parkovišti u pily jdu zaplatit startovné, trochu váhám, ozývá se pravé koleno, jak to s ním potáhnu dvakrát nahoru a co teprve seběh? Uvažuji co dál, speedcrossy mi připadají neskutečně těžké, rychle přezouvám na NB MT10 a jsem šťastnější, akorát led mě určitě na hladkých špuntech potrápí. Mám sebou jednu tyčinku, doufám v to, že to na občerstvovačku zvládnu a tam se nadlábnu. 

Start na asfaltu mě do děje moc nevtáhne, snažím se podle tempa známých tváří odhadnout, kdo všechno běží se mnou, zahřívací fáze probíhá v pohodě, budu se snažit udržet spíš pohodové tempo ve výšlapech a v běhavých úsecích zrychlím. 16km na rovince je snesitelná vzdálenost i v závodním tempu, ale co taková vzdálenost se mnou udělá v kopcích? Jakmile se dostáváme do lesa nad Lukšincem, šlapu směle dál, to je dobrý signál, běžně tady odpadávám a ztrácím jednu pozici za druhou, energie sbalená na další cestu ještě je. Na rovince Velkých větrů už potkávám první spokojené tváře, vracející se dolů, čím jsem blíže k vrcholu, dav lidí houstne. Led mě dost zpomaluje, botky mi přesto dovolují lehce manévrovat a hledat jiné cestičky.

Píp! To se na mě Lůďa směje, první část mám za sebou a třebaže jsem to trochu flákal, dal bych si pauzu. Místo toho zamířím na severní sjezdovku, půlky stáhnuté a jsem v křeči, abych sebou hned nepráskl na zem. Přede mnou dva kluci s hůlkami, diktují tempo, je mi líto borůvčí, po kterém se občas sklouzneme, sněhu je víc než ledu, zkouším to středem, začíná to být opravdu zábava. Trochu mi to připomíná včerejší svíjení se na parketu, tak se tomu opět odevzdávám. Nabírám rychlost, turisté uhýbají, já se jim raději omlouvám, přece jen mají něco za sebou a čeká je závěrečný bonbónek. Seběh mě vyloženě baví, u studánky pod sjezdovkou nepohrdnu hrnkem vody, má zajímavou chuť. Běžím dál, díky Mirové (Letko) mapce mám trochu nastudováno kudy tudy k hangu, kde jsem ještě nikdy neběžel, přesto se ptám kolemjdoucích a nakonec se chytnu jednoho z nás. Vysvětluje mi cestu, tvářím se, že chápu a běžím dál. Po pár set metrech to chci pustit dolů, ale kolega mě okřikne, že ještě ne! Konečně se dočkávám pořádného sešupu a opět kloužu dolů. Zdravím se s Aničkou Geletičovou, ta jde pro změnu nahorů, dnes mimo LC závod. U Bezruče vyhlížím na parkovišti kontrolu, pak si vzpomínám, že bude na nižším placu. Slunce svítí, je teplo, moc se mi nahoru nechce, foukalo tam dost. Opět pípám, něco sním, vypiji a nesměle vyrážím do poslední části etapy. Od korýtka mě hned dorazí stoupání, běžně to tady vybíhám, teď to nejde. U Veličků mě dobíhají další závodníci a já už jen v hlavě promítám, kde šlapat a kde běžet. Než dorazím k Lukšinci, pořádně se natrápím a ozývají se křeče. Připomene se mi loňský maraton, nadávám si, že jsem do sebe nedostal nic slaného, nebo nějaký anticramp apod. Tentokrát však vítězím nad hlavou, žádná panika se nedostavuje. To se bohužel nedá říct o chlapíkovi přede mnou, který klesá k zemi a očividně má problémy. Snažím se ho povzbudit, ale moc nereaguje. Jdu dál, pokouším se rozběhnout, do cíle to mám necelý kilometr. Na hodinkách se blíží 3:00 meta, chci se tam vlézt, ale čím víc se snažím, tím je to horší. Stehna už pořádně tuhnou, lýtka taky, takže nakonec klopím hlavu a potupně dojdu do kameňáku. Píp! 

Mám to za sebou, pocity pozitivní, byl to můj první počin s převýšením nad 1000m, odpočinek před závodem jsem rozhodně podcenil, ale měli jsme s manželkou po dlouhé době možnost vypadnout ven, tak jsem to nechtěl utnout po pár hodinách tlachání. Rozvržení sil během závodu vyplynulo z mého rozpoložení a určitě se už budu muset pořádně zaměřit na doplňky proti křečím, když už se takhle projevují cca. nad 2:00 trvání závodu.

Z mého pohledu super akce, se zajímavým prostředím a různorodostí terénu. Budu se těšit opět za rok, snad na sněhu a lépe připraven. 

Robert: sumarizace 2013 / plány 2014

Rok 2013 byl v mé běžecké "kariéře" přelomový, především tím, že jsem byl schopen každý měsíc se dotlačit k této fyzické aktivitě :-) . Předchozí roky jsem zkoušel běhat, neběhal jsem. 

Leden

Hned první víkend startuji v běhu na Lysou, pod záštitou lysacup.cz , jedná se o etapu z Krásné, která mi dá pořádně zabrat, ale nenechávám se odradit a pokračuji i v následujících víkendech. Je to zároveň můj první běžecký závod, i když ho z větší části odchodím :-) .

Trénuji po večerech ve městě, dostávají se první účinky špatné běžecké techniky - kolena, okostice, achilovka, zkracování svalů, co víc si přát?

Únor

LC závody jsou pro mě drogou, kupuji si sporttester a hlídám si tep, který od první minuty vyběhnutí drží stabilní 95-100% maximum, na které dosáhnu při jakémkoliv typu běhu. Běhy málokdy dosáhnou tepové úrovně pod 160, hrudní pás čím dál více nechávám doma.

Březen - Duben

V hlavě se mi zrodila myšlenka maratonského běhu, začínám trénovat podle sestaveného plánu, nalezeného někde na webu. Místo 20 týdnů plán zkracuji na cca 11 týdnů. Registraci na závod nakonec neodesílám. Přesto nenápadně protahuji tréninkové vzdálenosti, zdravotní komplikace jsou ojedinělé a občas zkouším běžeckou ABCD.

Květen

Připravuji se na horský běh na Lysou, začínám rozlišovat běhy pro regeneraci, nebo naopak vkládám první intervaly různých variací, ty mě baví, ale přeháním to s intenzitou a po pár týdnech jde výkonnostní křivka dolů. 

Červen

první víkend běžím závod na Lysou, pocitově výkon mnohem lepší než na začátku roku. V cíli se seznamuji s Pepany. 

Rodinná dovolená mě odstaví od pravidelného běhu, vyzkouším si běh na boso a po návratu z dovolky cítím, že není tak těžké po delší pauze začít opět pravidelně běhat.

Červenec - Srpen

Oživuji opět maratonskou přípravu, registruji se na Ostravský maraton, začínám běhat společně s členy Pepa teamu a ten pravý vítr do plachet přichází. Běh v kolektivu má na mě pozitivní dopad ve všech směrech.

Běžím pro mě neplánovaný závod Palkovice-Kubankov-Palkovice, maximální nadšení - z trasy, pocitů, lidí. Začínám víc uvažovat nad častější účastí v závodech.

Září

Běžím svůj první 1/2M v Ostravě-Hrabové, opět skvělá atmosféra i zážitky. Následuje Slezanská hodinovka, tabulky osobních rekordů postupně doplňuji a v závěru měsíce zapisuji i čas maratonu, který si užiji se vším všudy. Pokusy o další tréninky jsou po M velmi těžké a sám tomu nevěřím, že nejsem schopen pokračovat v rozjetém tempu.

Říjen - Listopad

Po pár týdnech opět běžím, aniž by mě něco bolelo, ale přesto na 100% to není. Zkouším různé metody strečinků, doplňkové cvičení. Hornická desítka jako tečka za pěknou sezonou mi nestačí, další ročník LysaCupu už mám v kalendáři a do konce měsíce pár etap odběhnu, přesto tréninky mimo závody jsou slabší.

Prosinec

Žiju Lysacupem, opět poctivě trénuji a běh si maximálně užívám.

Plány 2014

- zlepšení efektivity běhu a začlenění rozmanitých variací tréninků/výběhů

- účast na LC 2014/2015
- horský Perun maraton v květnu

- Lysohorský čtyřlístek v srpnu
- společné tréninky a výběhy do okolí

- každý týden min. 1x vyběhnout Lysou :)
- užívat si toho, že jsem zdravý a předávat dál své poznatky a nadšení!

Pepani, díky! 

Silvestrovská etapa LC

Je pondělí ráno, jsem hrozně móóóc nadšený, protože sedím v práci a úterní etapa je v ohrožení, měl bych tu sedět také. Během dopoledne se však vyšší moc vloží do děje a já mám na úterý volno. Masku však vymyslet nestihnu, nejprve se utěšuji tím, že mě nebude nic rozptylovat při běhu, ale na startu je vše jinak. 

Úterý ráno, vstávám jako každý den kolem páté, mám spoustu času se nasnídat, pohrát si se synem, který je tím ranním budíčkem. Po osmé si to šmárujeme ve třech, Filip Landsberger a Marek Moškoř mi dělají společnost, jsme natěšení a cesta z FM do Ostravice ubíhá rychle. Sotva vystoupíme z auta, už se to  hemží postavami z pohádek a jiných koutů lidské fantazie. Opravdu pestrá nabídka, smějeme se, lidé se do svých rolí opravdu vžívají a místo běžců vidíme zdatné herce. Z davu zaslechneme, že se před startem vydal na trasu závodu hokejista v kompletní výstroji a s nazutými bruslemi! Není sníh, ani led, možná nás něco čeká pod vrcholem..

Start zahajuje Dědek Beskydský alias Jan Žižka, bouchnutím do mostu palcátem se dává do pohybu opět kolem 250 – 300 závodníků, herců, nadšenců do pohybu. S klukama si přejeme dobrý zážitek a postupně se trháme v davu. Zahřívám se docela rychle, zatím více smíchem, míjím Supermana, anglické gentlemany, jednorožce s vysílačem Lysé hory na přilbě. Mumie má problémy, dostala se do křoví a ztrácí část svého obleku. Zní to asi šíleně, ale celou dobu jsem se setkával s originálními postavami, lidé si je fotili, smáli se a my s nimi. Přestože jsem byl v civilu, tak mě turisti považovali za zlého vlka, který nahání po lese červenou Karkulku – závodník přede mnou v plášti a s košíkem v ruce.

A jak se běželo? První 2km jsem držel konstantní tempo, postupně jsem se prodíral svými soupeři (210 – 250) , pak terén začal být méně čitelný a já bojoval s udržením koncentrace. Občas se objevil nějaký rychlík ze zálohy, párkrát se mi podařilo natáhnout mezeru za sebou, ale jakmile jsme se dostali na křižovatku s posezením, měl jsem o problémy zaděláno. Kamenité řečiště a následný úsek v lese prostě neumím potáhnout. Nohy jsou těžké, kadence se snižuje a jsem rád, že jsem schopný se nutit do dalšího kroku…levá, pravá, na nic jiného nemyslím. Závěrečný 1,5km je už na sněhu a místo běžného pozvolného nástupu cítím bolest ve spodku zad, to jsou ty hodiny sezení za počítačem. První rychlíci, kteří už míří dolů povzbuzují, je to už jen kousek. Ale nikdo z nich neprozradí, že je tam pěkná ledovka. Závodníci se zamíchají s turisty, v posledních zatáčkách pod vrcholem je pořádně veselo. V závěru mačkám nohy a prodírám se až k Vlaďce. 1h 20m je splněný čas, v který jsem před startem doufal. Takže spokojenost.

Poslední den v roce většina lidi slaví o půl noci, já si oslavu užil už v dopoledních hodinách, a to maximálně. Díky všem za parádní atmosféru a za rok opět nashle. Ještěže je to už v neděli :-D .