Marathon DES ALPES – MARITIMES

NICE – CANNES

Francouzská Riviéra – slunce, moře, písečné pláže, obrovské palmy, luxusní hotely, restaurace, kavárny a samozřejmě kasina - úžasné místo s více než 300 slunečnými dny v roce….

Právě zde se v neděli 20.11.2011 konal již 4. ročník tohoto maratónu na trase Nice – Cannes a byl pořádán zároveň jako francouzský šampionát. Tento běh jsem si vytipoval již dříve a registroval se v březnu za nejnižší možné startovné 45,- euro, přesto jsem do posledních týdnů nevěděl, zda do Nice nakonec odletím ( z důvodu vleklého zranění kotníku ).

Tímto děkuji Rosťovi Bažanovskému, který mě svoji podzimní účastí na Ostravském maratónu motivoval, já jsem zatnul zuby, zabral, nějaké ty kilometry urychleně naběhal a svůj 3. maratón úspěšně na jihu Francie dokončil.

Na tento maratónský výlet jsem se nakonec vydal s podporou celého rodinného týmu a změna to byla příjemná – z mrazu a nedýchatelného smogu na Ostravsku do sluncem zalitého přímořského letoviska Nice . Program jsme měli následující:

Čtvrtek: autem do Vídně, let na trase Vídeň – Nice, ubytování v hotelu, registrace v expu na nádherném náměstí place Masséna, prohlídka večerní a noční Nice. Nice je pátým největším francouzským městem s dlouhou italskou minulostí, kde na zimu za teplem začala jezdit od 18. století i řada bohatých Britů.

Pátek: vlakem do Monaka ( Monte Carlo ), které vypadá z dálky jako jedno velké luxusní sídliště. Prohlídka starého města na kopci, knížecího paláce na Place Princier, přístavu a nakonec i návštěva legendárního, nejslavnějšího evropského kasina v Monte Carlu, kde se bohatství lehce vyhrává, ale ještě lehčeji vás o něj připraví …., večer běh po nábřežní promenádě v Nice.

Sobota: prohlídka starého Nice s květinovým tržištěm, výstup na hradní kopec Colline du Cháteau, odkud je celá zátoka Nice jako na dlani, promenáda na pobřeží Promenade des Anglais, poznávání uliček luxusního Nice a ještě jednou návštěva expa pro nasátí běžecké atmosféry.

Neděle : dopoledne maratón a pak lehká prohlídka Cannes. Cannes se proslavilo díky filmovému festivalu, festivalový palác, chodník slávy, vystupujeme na kopec Le Suquetse se starou čtvrtí a středověkým hradem, odkud je krásný výhled na celou zátoku, promenáda La Croissette s úžasným hotelem Intercontinental Carlton.

Pondělí : dopoledne Nice, odpoledne odlet Nice – Vídeň, autem směr Frýdek – Místek.

Start maratónu je v Nice v 8 hod. ráno přímo u moře na Promenade des Anglais. Z hotelu vyrážíme pěšky již po půl sedmé, venku tma, z uliček ze všech možných směrů vycházejí skupinky běžců a všichni míří k pláži . U moře pak svítá, vychází sluníčko, postupně se otepluje, hudba, příjemná atmosféra, všude samí běžci. Dle označení na startovním čísle se stavím na konec koridoru s označením 3.30. Start proběhl pro mě tak trochu netradičně – bez výstřelu ( ze zadních pozic jsem ho alespoň nepostřehl ) a tak své hodinky zapínám až po svém průběhu startovní čárou a sleduji tak na svých garminech po celý maratón svůj real time. První stovky metrů po startu je na silnici hodně husto a chvilku trvá, než si každý najde to své tempo. Po pravé straně míjíme asi nejslavnější památku promenády – hotel Negresco. A tak to pokračuje celou zátokou – vlevo pláže a moře, vpravo luxusní hotely, kasina, bary, restaurace a všude obrovské palmy. Okolo 5. km míjíme druhé největší letiště ve Francii ( v počtu přepravených cestujících ) a dále trasa vede podél pobřeží - moře, pláže, palmy, přístavy s jachtami a vše až kýčovitě zalité sluncem. Užívám si to, držím tempo okolo 5.05 / km a kochám se tou nádherou. Na 10 km poprvé občerstvuji, s RT 50.42 jsem spokojen a celý ten maratónský průvod postupně probíhá kolem slavného dostihového závodiště ( Cagnes-sur-Mer ) k majestátně postavené marině ( Marina Baie des Anges ). Marinou a přístavištěm mezi jachtami běháme tam a zpět snad 2 kilometry. Po opuštění přístaviště míříme zase podél pobřeží k půl-maratónské metě směrem k pevnosti Fort Caré. Okolo 20. km potkávám poprvé svůj podpůrný rodinný tým, který se pohybuje ve směru trasy maratónu vlakem společně s ostatními diváky. Foto s úsměvem, plácnutí si pro štěstí a běžím dál směrem na Antibes. Metu půlmaratónu probíhám v solidním RT 1.47.37 , užívám si tu atmosféru, běží se mi dobře. Antibes je staré středomořské rybářské město s největším jachtařským přístavem, plážemi, restauracemi a kavárnami. Právě zde, někde mezi 26. a 29. km se na trase maratónu nacházejí i táhlá stoupání, která mě jaksi rozhazují z tempa. 30. kilometr probíhám v RT 2.35.50 , hodně se otepluje, sůl z potu mě štípe v očích, vodu či namočené houbičky již beru na každé občerstvovací stanici. Okolo 32. km mě podruhé povzbuzuje rodinka, já už toho ale začínám mít plné kecky, už neudržím tempo a to jde postupně dolů, kilometry již běžím okolo 5.30 / km. Před námi již Cannes. Strach z křečí zadních stehenních svalů mi však nedovoluje ani pomyslet na zrychlení, preventivně několikrát protahuji a posledních 5 km myslím už jen na jediné – dostat se bez křečí do cíle a hlavně nechodit. To se mi nakonec i přes zpomalení až k 5.45 / km daří, poslední stovky metrů po slavné promenádě La Croisette si již užívám, červený koberec před velkolepým hotelem Carlton a vysněný cíl - po 42 km a 195 metrech ( mé garminy mi změřily dokonce 42,51 km – asi jsem moc kličkoval ).

Po dvou a půl letech jsem dokončil svůj 3. maratón v RT 3.45.03 ( brutto 3.46.34 ). Za cílem fasujeme pláštěnku proti prochladnutí, pití, ovoce, pečivo a samozřejmě nádhernou medaili a funkční finiš tričko Adidas. Za cílovým koridorem potkávám svůj podpůrný rodinný tým, na pláži se převlékám do suchého a společně vyrážíme turisticky poznat cílové město maratónu – luxusní Cannes.

Následující den na letišti se dozvídám z tisku, že maratónu z Nice do Cannes se zúčastnilo včetně štafet okolo 10800 účastníků, maratón dokončilo 7103 běžců.

A co dělám dnes, několik dní po maratónu ? Přemýšlím a hledám na internetu, kam vyrazím za běžeckým zážitkem na jaře či v létě. Maratón pro mě je a vždy asi bude vzhledem k mému malému počtu naběhaných kilometrů těžkým kláním. Proto ho chci běžet vždy na jiném, běžecky a turisticky atraktivním místě.

A co mám v hledáčku ? Milano, Vídeň, Hamburk či Kodaň. Kdo z vás se přidá ?

Lysacup po třetí etapě

Třetí etapou v pořadí letošního ročníku Lysacupu byla trať se startem u vodní nádrže Šance. V předchozích týdnech nám to šlo, od začátku se hlavně díky výhodnému postavení v minulé sezoně daří Lukášovi bojovat o titul Skokana roku, což mu rozhodně svědčí a i díky této motivaci zatím podává výkony téměř z říše snů. Rosťa, ten je zatím z nás vnitřně asi spokojený nejmíň, ale i tak rozhodně každá jeho účast bude znamenat vysoké a pro slibně rozjetou soutěž týmů důležité body. Radim, nakažen Lukášovou euforií si zatím užívá neplánovaně pozdní příchod formy a na povrchu zatím bez sněhu podává své téměř nejlepší vrchařské výkony. Po prodělaném nachlazení se na tratě pod Lysou horou opět dostává nejpříjemnější překvapení prologu Jirka Dinter a pokud v dalším průběhu aspoň trošku bude běhat výsledky jako ve Frenštátu, tak o naše umístění v desítce nebudu mít obavu. Pepa běhá svůj standart a jeho účast bude důležitým zajištěním potřebných bodů při malé účasti ostatních z týmu. Navíc jej doprovází Inka, která v čím dál tim chladnějším vrcholovém počastí odvádí funkci fotografa pro naše rajče a navíc sebou nosí i vynikající tatranský čaj s medem...:-).

Na Šancích se do naší squadry přidal a zároveň si odbyl svou LC premieru Kamil "Turek" Staš, který nepočítaje B7 a podobné akce šel svůj první vrchařský závod a nevedl si vůbec špatně. V rekordním 273 členém pelotonu obsadil 151. místo a na své konto si připsal skalp i Lukášova B7 parťáka Kurriho...:-). Prozatím posledním, který pro letošní ročník spojil své jméno s PepaTeamem je velká star MBP a celkový vítěz kategorie nad 40 let Dan Šindelek, kterého jsme před nosem vyfoukli adeptům na medaili v hodnocení týmů - družstvu Olympáků, za které skvěle běhají jeho bratři Vladan a Pavel.

Do nedělní mlhy na Lysou nakonec jako první dorazil podle očekávání favorit favoritů - Ondra Horák. Druhé místo nakonec urval svým letošním nejlepším umístěním absolutní vítěz z roku 2010 Tomáš Čer a třetí flek v etapě stačilo Radimu Kasalíkovi k tomu, aby i v další etapě vyběhnul ve žlutem trikotu pro lídra pelotonu. Jak jsem již naznačil, členům PT se daří a v těžké etapě s náročným táhlým spoupáním si v týmech vybojovali opět 9.příčku, ale poprvé v etapovém hodnocení přeskočili sestavu VZS Ostrava a v celkovém součtu po třech závodech na ně momentálně ztrácím jediný bod. O tenhle stav se zasloužil Radim - 30.místo, Dan -33., Rosťa - 41., Lukáš - 46., Jirka - 109., Kamil - 151., Pepa - 250.

Pro čtvrtou etapu se nám díky Lukášovu současnému 30.místu v absolutním pořadí vrací chlouba celého týmu v podobě modrého dresu a tak doufám, že jej před dotírajícími soupeři v sobotu uhájíme....

Výsledky zde

Visalaje v modrém aneb Lukáš skokan roku...

Druhá etapa zimních běžeckých radovánek s názvem Lysacup nás konečně zavedla pod kopec, jenž má tento seriál v názvu, a to sice naší, všemi vrchaři milovanou Lysou horu.

Dnešní rozpis nás za krásného, slunečného počasí zavál do Vyšní Mohelnice, kde se v blízkosti známého hotelu Visalaje, něco kolem desáté hodiny dopoledne dalo více než dvouset hlavé stádo po turistické značce vstříc 8,5km vzdálené královně Moravskoslezských Beskyd.

Naše ekipa, po první etapě určitě namlsaná kvalitními výsledky (Rosta 38.,Jirka 49.,Lukáš 60.,Radim 72., soutěž družstev 9.místo) jsem měla ještě jednu u nás nevídanou motivaci. Byl jí Lukášuv úspěch, kdy po výsledcích z loňského ročníku a po jeho 60. místě z Javorníku na dnešní zteč vyrazil od ostatních závodníků v pelotonu rozlišený pomocí modrého návleku určeného pro nejúspěšnějšího v soutěži o Skokana roku.

Na start mé oblíbené trati z Visalaji jsme se nakonec stejně jako minulý týden postavili v počtu čtyř kusů, ovšem perfektě zaběhnuvšího Jirku Dintera o dnešní fight připravilo nachlazení a letošní premieru v soutěži si odbyl Pepa.

Já osobně jsem se hodně těšil, motivovaný dosavadními úspěchy celého týmu, odpočatý díky právě probíhajícím běžeckým prázdninám a navíc v krásném a pořád ještě relativně teplém počasí jsme spolu s Lukášem, Rosťou, Pepou a dvoustovkou dalších vyrazili k cíli.

Absolutním vítězem se stal Radim Kasalík v novém traťovém rekordu, o pár sekund před Vladanem Šindelkem a ceněnou bronzovou placku si na Slovensko odváží Ladislav Sventek. Nejrychlejší ženy si pořadí oproti Javorníku prohodily - tentokrát zvítězila Petra Pastorová( celkově 38. ), na absoutním 44. místě doběhla loňská vítězka, Fialová kobra Tamara Stonová.

Nebývá pravidlem, abych zaběhnul stejně dobře jak jsem se na závod těsil, ale dnes to vyšlo víc než na sto procent. Díky Lukášovi, který povzbuzený modrým trikotem první kilometr rozběhnul víc než dobře jsem se dostal do tempa a i díky silám ušetřeným čtyřdenním odpočinkem jsem si vyrovnal svůj osobák v rámci svého nejlepšího umístění v závodech LC - 25.místo. Kvalitními body do soutěže družstev přispěl Rostík ( 36.místo,což je ještě o dvě příčky lepší než na Javorníku, ale vnitřně možná utrpěl trauma z toho, že asi po sto letech na jeden závod přišel o post lídra :-). Neboj, příští týden slibuji, že i když nedobrovolně, tak doběhnu opět za tebou...:-). Lukáš zabojoval a hned příčku za Tamarou předal u hladícího bodu na vrcholu svůj startovní lístek na 45.místě, ale i přesto, jak jsem před malou chvíli z výsledků zjistil jsme pro etapu z Šancí modrý dres ztratili. Doufám, že né na dlouho. Boj v soutěži týmů nám ze čtvrtého místa jistil Pepa, který si zaběhnul svůj standart, pocitově byl s výkonem spokojený a na svůj účet si připsal body za 194.místo.

Za tyto výsledky jsme si v dnešní etapě v soutěži týmů vybojovali osmou příčku se ztrátou pouhých pěti bodů na vodníky z Ostravy a deset bodíků nás dnes dělilo od šestého místa karvinského SAKu. Zároveň i díky tomu jsme si po dvou závodech upevnili naš devátý flek...

Příjemným zpestřením dnešní etapy byla účast některých běžeckých kamarádů ze silničních závodů (Heňa, Marek Bárta, Peťa Wala, Viktor Kubita, Karel Sokol...) a už se těším, že příští týden se pole známých tváří ještě rozroste.

Výsledky zde.

Lysacup

Tak už v tom zase lítáme... Po roce je zpátky. V neděli 6.11.2011 prologem odstartovaným olympijským vítězem ve skoku na lyžích Jiřím Raškou, už podruhé s netradičním cílem etapy na vrcholu Velkého Javorníku, pro čím dál tím širší okruh bláznů a nadšenců začal Lysacup.

Hudy a spol., otcové a šéfové tohoto vzkvétajícího a rozrůstajícího se podniku každým rokem přicházejí s inovacemi a novinkami, které zpestřují a zároveň motivují stále více běžců se co nejčastěji účastnit na těchto zimních vrchařských zápoleních. K loňskému zavedení barevně rozlišených trikotů pro lídra závodu, nejlepší v jednotlivých věkových kategoriích letos přibyla i soutěž pro nejlepšího účastníka ve váhové kategorii na 90kg. Další zajímavým počinem budou jistě i dvě nové etapy a taky tzv. NIGHT etapa s netradičním startem v 16:30hod.

Prolog se startem v areálu frenštátských skokanských můstků byl již dlouho očekáván a tak není divu, že se nás za krásného, slunečného počasí objevilo rekordních 251 kousků!!! Před porcí více než 400 schodů se celý peloton trošku zahřál a roztáhnul zhruba kilometrovým úkruhem a pak se vyrazilo už naostro. Roli největších favorita potvrdil Ondra Horák, který pokud je zdravotně v pohodě jen ztěží bude nacházet soupeře i letos. Soupeře měl ovšem pod Javorníkem víc než kvalitní. Druhé místo za ním obsadil Luboš Kováčik ze slovenského týmu Inov-8run.sk a bronzovou medaili si odnesl vítěz loňského prologu na stejný vrchol Martin Holiš. Mezi jmény v první desítce nechyběl žádný z případných adeptů na nejvyšší posty celkového pořadí a to např. Vladan Šindelek, Radim Kasalík, loňský celkový vítěz Ladislav Sventek nebo třeba Tomáš Čer či Kamil Vyhnička. Nejrychlejší ženou na vrcholu byla podle očekávání Tamara Stonová před Petrou Pastorovou.

PepaTeam do prvního vystartoval ve složení Rosťa - Radim - Lukáš a nováček na LC Jirka Dinter. Roli lídra i den po Hornické desítce uhájil kvalitním 38.místem Rostík, velice příjemným překvapením pro mě byl ovšem výkon Jirky, který si kromě vynikajícího 49.místa připsal i žádané skalpy nejlepší ženy Tamary Stonové nebo třeba Petra Beneše. Lukáš, den před LC odběhnul H10 na sebe sice v podprůměrném, ale při velkém říjnovém treninkovém výpadku očekávaném čase a tak jeho 60.místo v neděli bylo neskutečné a třešničku na dort pak přidaly oficiální výsledky po prologu, které oblékly Lukáše pro etapu z Visalájí poprvé v historii našeho klubu do modrého návleku pro Skokana roku!!! Fantastický výkon a už teď čistím objektiv svého Nikonu na sobotu, abych tohle mohl zdokumentovat do naší kroniky...VIVAT LUKÁŠ !!! Při těchto skvělých výkonech jsem z naší čtveřice nakonec černého Petra získal já, ale po slušném výkonu z Hornické jsem s konečným 72. spokojený a věřím, že by nás vystoupení z Javorníku mohlo ještě víc namotivovat a na běhavé trati z Visalájí bychom nemuseli být bez šance... Uvidíme v sobotu. To se k nám přidá ještě Pepa a průběžnou desítku v týmech i modrý dres budeme chtít uhájit...

Výsledky první etapy zde.

Hornická desítka

Silniční sezona 2011 pomalu ale jistě finišuje a coby její zlatý hřeb můžem zcela jistě považovat už 26.ročník Hornické desítky. Podle počtu ročníků je vidět, že má tento závod už spoustu let své pevně místo v termínovce severomoravských závodů a jak se účastníci jejího letošního ročníku přesvědčili, i ve složité a pro konání sportovních akcí né zcela ideální době to pořadatelé ve Frýdku zmákli na jedničku s hvězdičkou.

Pepa Nejezchleba, postava, která je s touto akcí asi nejvíc spojována (pořadatelů a lidí,kteří se na bezvadném průběhu celého dne podíleli je spousta) se nedal cestou placení drahého startovného hvězdným, hlavně zahraničním závodníků, ale i tak letošní ročník měl po sportovní stránce vynikající úroveň. O tu se postaral hlavně už tradiční účastník tohoto závodu, český reprezentant Milan Kocourek, který si poradil s více než šestistovkami soupeřů ( na tříokruhové trati jich musel spoustu obíhat ) i v čele s keňským běžcem v barvách maďarského Benedek Teamu Sawe Elisha Kiprotichem a s přehledem ve skvělém čase zvítězil.

V barvách PepaTeamu se na trati hlavního,desetikilometrového závodu dařilo Rosťovi, který časem 37:20min obsadil 63. příčku. Hned za ním dorazil ve svém letošním nejlepším desítkovém čase Radim (37:25-škoda jen přepáleného prvního okruhu,možná by výsledný čas při rovnoměrnějším rozložení sil mohl být lepší). Filip Řeha si z fotbalového pažitu odskočil po roce na tvrdší povrch a po mírně volnějším prvním okruhu si připsal na své konto velmi ceněný čas pod čtyřicet minut. Lukáš při velkém říjnovém treninkovém výpadku nakonec pomohl Romanovi k vylepšení času z loňska (oba cílovou čáru protli v čase 41:24). Svou premiéru v dresu PepaTeamu si odbyla naše nová posila Kamil "Turek" Staš, který před závěrečnou přípravou na ultravytrvaleckou Pražskou stovku ukázal, že v průběhu roku na sobě pracoval a čas 45:16 je pro něj vylepšením jeho maxima na této trati. Mira Lysek na sezonu taky může vzpomínat v dobrém, o čem svědčí několikeré vylepšení jeho půlmaratonských osobáků a ani na Hornické nevyhořel - 46:03, což je ve srovnání s rokem 2010 o více než dvě minuty lepší...:-). Naší jedinou, ale často medailovou favoritkou v kategorii žen je Lidka Šokalová, která časem 46:33 Mirkovi dýchala na záda a na rychlé frýdecké trati si s přehledem zaběhla svou nejrychlejší desítku.

Vloženého kondičního běhu na 3333m, který odstartoval minutu po startu hlavního závodu se zúčastnili Pepa s Inkou a poprvé si atmosféru běžeckého závodu vyzkoušela i Maruška. Po dlouhé pauze se nechal přesvědčit na tuto trať i David, kterého trápí vleklé zdravotní problémy.

Trať H10 je rychlá a v ideálním počasí, které panovalo tuto sobotu toho využilo spousta závodníků. Námátkou jen pár jmen : Rosťa Kolich - druhý v kategorii M45, Mara Škapa - v nabité kategorii M40 mezi pětkou vyhlášených, Roman Slowioczek - vítěz M50( po 1/4M v Porubě opět skvělý souboj s M.Vroblem), Carmen Beshirová - absolutní 3.místo v ženách, Michal Ostruszka - výborný výkon s rovnoměrným stupňováním tempa( s během začal teprve nedávno, ale po Porubě další kvalitní výkon ), Jirka Dinter - OR a poprvé pod 40min., Radim Kravčík - osobák 41:37, Renča Bachroníková - velké vylepšení osobáku a mnoho dalších...

Nezbývá než poděkovat a vzdát hold všem, kteří se na přípravě 26.ročníku podíleli a věřit, že podobnou oslavu běhu zažijeme i příští rok.

Výsledky kondičního běhu
Výsledky hlavního závodu