Zlatý podzim 2013

Je dobrým zvykem začínat reporty ze závodů tím, jaké bylo počasí. Den předem pršelo, další den hlásili silnější déšť, ale tato předpověď nevyšla. Nicméně řekla bych, že odlákala spoustu mé konkurence. Závody proběhly za takového komorního počtu, za Pepa team: Lída Šokalová, Lila Trávníčková, Dan Šindelek, Rosťa Trávníček, Jarda Vernarský, Mirek Lysek, Franta Holec, Vladan Pecha, Tereza Samiecová, z frýdečáků pak Helča Benčová, Klára Maštalířová, Marek Moškoř a Honza Šrubař.
 Děcka, občas už spolu všichni tak kamarádíme, že ztrácím přehled kdo je v týmu, bo všichni milí a usměvaví lidé jsou naši, no ni?

Pepa team opět nelítostně drtil soupeře, takže nebudu napínat, zde výsledky:
Kluci: 1.Vladan Šindelek,2. náš Dan Šindelek,3.Rosťa Trávníček, holky nad 40 let 1. Liduška Šokalová, 2. Klárka Maštalířová, holky do 39 let 3. místo Tereza Samiecová













Teď nějaký menší subjektivní report :-D. Ještě než jsem nastoupila, tak mě už druhý den bolely nohy z posilovacího tréninku. Počasí mi přišlo super, dala jsem pár rovinek s Trávníčkovími. Nálada dobrá, i díky slečně mimovi-která byla na závodech coby zpestření a rozptýlení závodníků.
Pak jsme vyrazili. Už předem jsme za navigace Míry Lyska trasu projeli, ukázal nám největší krpály, kudy poběžíme. Takže jsme věděli do čeho jdeme a kopce mě nepřekvapili. Kdo mě však překvapoval byla Lila Trávníčková, která mě vždy v kopci pěkně rychle předběhla, ještě že tam byly seběhy, to jsem pak ztrátu opět smazala.
Mělo se jednat o kratší trasu pod 10 km, tak jsem si v duchu přála čas pod 50, s tím, že jsem 14 dní něběhala (kromě pepa tréninku, tedy cca.8km) a že si alespoň zaběhám.
Přiznám se, že jsem hodně myslela na Scotta Jurka :-D, ne coby na chlapa, ale prostě taková idea celé knihy Jez a běhej, protože v tomto závodě jsem měla krizi snad od začátku do konce. Trasa se mi líbila, ale prostě pro mě to byl boj sama se sebou, v hlavě mě stále znělo: tak se na chvíli zastav, vydechni...no nezastavila jsem. A tím jsem si vykoledovala to třetí místo. Málem jsem však o něj přišla kvůli mp3, co jsem měla v uších, a přes hudbu jsem neslyšela, že se mě Lila snaží do cíle přesprintovat.
No za tu mojí blbost vypustit konec, nevnímat okolí a následný odjezd před vyhlášením mého umístění, by si to třetí místo vlastně i zasloužila :-D.

Štafeta – úterní trénink

Byl jsem dnes pověřen (Rob) zpracováním údajů z tréninku, ještě než se do toho naplno vrhnu, je na místě projít dnešní prezentaci. Celkem pět dětí, jedna nová tvář – vítej Helčo!, Radim, Lukáš, Klára, Terka, Bob, Honza, Filip, Marek, moje maličkost, je to vše? Ale kdepak, na trati dnes kroužilo možná 5 – 6 běžců a další se občas mihli na stezce vedoucí k řece, paráda! Město Frýdek-Místek žije sportem, velice povzbudivé.

Menší peripetie při stavění jednotlivých týmů probíhaly skoro až do posledního kola, ale o to vášnivější diskuze jsme vedli a hromadně povzbuzovali vybíhající/dobíhající členy družstev. Předávka imaginárního kolíku pak byla vždy velmi zábavná.

Původní sestavy týmu uvádět nebudu, ale rovnou chronologicky uvedu průběžné výsledky a čas na kolo.  Opravil jsem dva údaje, svůj čas v posledním kole, původně naměřeno 3:40 dle odpočtu (přidáno 8s), bylo to až moc optimistické a Helči jsem ubral 5s u první rundy – do příště menší návrh, jedny stopky pro všechny u zápisníku, možná by to ulehčilo rychlé dopočítávání při doběhnutí. 

Ještě je třeba vyzdvihnout Top 3 rychlíky, jenž dokázali 1000m okruh proletět na jeden nádech.

1. Honza „Šroubek“ Šrubař                      (3:21, 3:20, 3:10)
2. Lukáš Krejčí                                        (3:35, 3:31, 3:24)
3. Radim Lipták                                       (3:36, 3:30, 3:27)

V závěru byla domluva nad příštím tréninkem v úterý, ten se nekoná, setkáme se ve středu na dráze Slezanu, kde se koná „Slezanská hodinovka“. Viz. odkaz 

Pár fotek z dnešní štafety.

Hrabovský půlmaraton 2013

Dlouho jsem při závodě MBP nezažil, aby ze strany členů PepaTeam byl ryze s pánskou účastí. Tentokrát se tomu tak stalo a náš, stále se rozrůstající babinec zůstal z různých důvodů doma.

Chlapiska se ovšem nechtěla nechat zahambit a v Hrabové jsme do klubové pokladnice medailí a dobrých výsledků přidali slušné výkony i jeden cenný kov...

O ten se postarala naše TOP hvězda Dan Šindelek, který svou kategorii vyhrál a časem 1:19:00, v celkovém pořadí obsadil skvělou druhou příčku za polákem Robertem Antczakem.

Po asi třech miliardách světelných let se na startu nějakého závodu (pokud nepočítám ty úterní treninkové na dožinkáči) objevil Lukáš Krejčí a osobákem všem ukázal, že rozhodně by stálo za to, rozvíjet jeho běžecký talent. Lukáš začal s něčím, co se dá nazvat treninkem před pár týdny a jestli vydrží zdraví a chuť, kterou nyní projevuje, tak nemám obavu, že letos dojde k velkému zemětřesení v kolonkách jeho osobních rekordů.

Já :) ( Radim Lipták ), jsem se svým výkonem taky spokojený, tempově to ještě není úplně vybroušené, ale věřím, že jestli to takhle půjde dál, tak na rychlé půlmaratonské trati v Kobeřicích budu atakovat čas kolem 1:23 ...

Rostík, vzhledem k tomu, že nakonec skončil i za mnou a s ohledem na čas asi dvakrát nadšený nebyl, nicméně nedávno prodělal anginu, z které ještě není stoprocentně v pořádku, ovšem v dalších závodech se dá očekávat, že bude opět dýchat na záda Danovi a nám ta svoje nechá prohlédnout jen z pořádného odstupu...

Velikou radost mi dělá raketovým způsobem stoupající výkonnost naši nové hvězdičky, Róberta Husánika,, který si Hrabovou vybral, coby generálku na blížící se Ostravský maraton a prokázal nejen výbornou vytrvalostní, ale i rychlostní připravenost. Pokud nepočítám pár zimních účastí na LC, tak to byl po Kubánkově minulý týden Robův druhý závod a i přes absenci kilometrovníků a kolaps jeho hodinek jej absolvoval jako starý mazák...:-). Jen tak dál a Ostrava by mohla být kolem 3:45...?!?

Svůj dobrý standart předvedl i Míra Lysek, který se před závodem trošku ošíval a zároveň obával Robova plánu jít pod 1:50 a nakonec se na tento čas, s tři minutovou rezervou dostal i díky jeho téměř tradiční taktice - uviset závod za některou z hezkých spoluzávodnic - v Hrabové tuto roli, k Mirkově plné spokojenosti ( jak nám po závodě sám barvitě vyprávěl a rozplýval se ) odvedla Karinka Javorská z BK SAK Karvina.

Včerejší půlhodinovky se v novém čase startu  zúčastnilo rekordních 16 běžců. Na této netradiční trati se nejlépe, podle předpokladů vedlo Tomáši Blablovi, který při neúčasti Rostíka nenašel adekvátního sparingpartnera, jinak by určitě zaútočil na výkon Marka Škapy, který ve stejnou dobu, na ostravské dráze pokořil hranici 8000m. Opět ve skvělém světle se ukázal Marek Moškoř,  který ve frýdeckem rozběhu obsadil 3. místo, 10m za Lukášem Krejčím, který se už snad pomalu dostává ze zdravotních potíží způsobených bolavou patou a určitě má na to, aby v sobotu při půlmaratonu v Hrabové zaútočil na výkon pod 1:27hod. Jsem rád, že poprvé, po své měsíční dovolené v Indi,i mezi nás zavítal Jirka Martikán, který ovšem nestihnul společný start a vyběhnul s námi od našeho druhého okruhu.(Jirko,pošli mi tvůj výkon,ať tě můžem zařadit do výsledkovky...).
Poprvé si na okruhu zakroužil i Honza Šrubař a Evka Řehová, tak snad se jim to líbilo a přístí úterý je, i vás ostatní zvu na další pokračování společného závodění.
Start opět v 18:00hod a tentokrát se rozdělíme do týmů a dáme si závodní štafety...

výsledky:

Tomáš Blabla                                                      7880m
Lukáš Krejčí                                                       7560m
Marek Moškoř                                                    7550m
Radim Lipták                                                       7515m
Honza Šrubař                                                       7000m
Róbert Husánik                                                     6600m
Filip Landsberger                                                  6515m
Míra Lysek                                                           6380m
Klára Maštalířová                                                 6145m
Lila Trávničková                                                   6145m
Roman Řeha                                                         6000m
Terka Samiecová                                                  5920m
Kamil Durčák                                                       5850m
Vladan Pecha                                                       5515m
Eva Řehová                                                          5150m

Za hlášení o mezičasech a celkovou výsledkovku děkujeme Haničce Maštalířové a Frantovi Holcovi...

Začátek zítřejšího společného treninkového závodu  se posouvá na 18:00hod.!!! Stejně jako ostraváci pod vedením Jardy Hrabušky půjdeme půlhodinovku, takže si  tempo můžete  rozdělit  do tradičních intervalových úseků  nebo si to odběhnout dle aktuálních možností a treninkových plánů. Díky Boba Najdka máme dožinkáč označkován po 100m .
Na všechny se těším, akce se koná za každého počasí...:)

                                            

Jak běžel srpen - první měsíc s Pepa Teamem

Je tomu právě rok, kdy jsem otevřel dveře domu a vydal se během střídaným s chůzí na svůj první tříkolometrový okruh. A právě skončený srpen byl první měsíc, kdy jsem překonal ostych a vyrazil na několik skupinových tréninků s běžci Pepa Teamu. K tomu mě inspirovaly jednak články o trénincích z tohoto blogu a jednak snaha zpestřit si již poněkud nudné individuální výběhy z domu a motivovat se ve skupině stejných nadšenců. Jak tedy ten srpen běžel?

V srpnu jsem naběhal celkem 135 kilometrů, víc to letos bylo už jen v březnu. Bylo to tedy celkem 12 tréninků (z toho 4 s Pepa Teamem) a 3 závody, v čistém čase 13,5 hodiny (bez rozklusání, vyklusání apod.). Týdenní průměr kolem 30 naběhaných kilometrů držím celý rok a ani v nadcházejících měsících nemám v úmyslu ho příliš navyšovat (bude hodně závodů, bude také třeba hodně regenerovat). Půlhodinka čistého času denně se mi zdá být pro začátečníka jako jsem já rozumným objemem.
 

První srpnová dekáda byla zakončena Rajeckým půlmaratonem - výsledkově průměrný závod (2:06:43), nicméně pocitově pohodový. Druhou polovinu závodu se mi dařilo běžet ve slušném tempu - předběhnul jsem desítky běžců a nenechal se předběhnout nikým. Ovšem 62,5 minuty na desítce bylo úsměvným rekordem v pomalosti. Asi jsem doplatil na výkyvy v životosprávě i v počasí v týdnu dovolené bezprostředně před závodem (příště bude lépe nejdřív závodit a pak dovolenkovat).

 

 

Naprosto skvělý byl závod RunTour na 10 km v Olomouci 24. srpna. Nabitý optimismem po tréninku s Pepa Teamem jsem zaběhnul čas, o kterém se mi ani nesnilo (50:35). Čekal jsem sice, že bych mohl ohrozit dubnový osobák z Fortuna biegu v Cieszyně, ale že ho překonám o více než dvě minuty, to jsem opravdu nečekal Pomohla i přítomnost vodiče. V závěru měsíce jsem se po běhu z Palkovic na Kubánkov a zpět vrátil zase na zem. Žaludeční potíže mi sice zabránily, abych si závod plně užil, ale výsledkově jsem nakonec zásluhou rychlého seběhu neskončil až tak zle.

A tréninky s Pepa Teamem? V rámci prvního jsem běžel Cooperův test - bylo to ještě v útlumu po týdnu v Rajci, uběhnutých 2400 metrů nijak neoslnilo. Druhý trénink se mi vydařil nejvíc - přestože pršelo - zaběhnutých 5 kilometrových úseků v tempu 4:42 min/km mě hodně povzbudilo. Následné dvoukilometrové úseky byly pro mě těžké, tempo se stále zpomalovalo. Vydařený pak byl také víkendový trénink na trase závodu Palkovice-Kubánkov-Palkovice, ten jsem si užil víc než pak samotný závod.

Začiná nám září, kalendář závodů je nabitý, zlatým hřebem bude pro mě Ostravský půlmaraton, snad to na čtvrtý pokus pod ty dvě hodiny dám. A na tréninky s Pepa Teamem budu samozřejmě chodit dál!

Závod Palkovice – Kubánkov – Palkovice / 30.8.2013

Venku Slunce svítí, celý den rozjímám a snažím se být v pohodě, abych tělu neubíral nahromaděnou zásobu energie, když tu náhle kouknu na čas a je mi jasné, že budu muset „roztočit vrtuli“. Doba pokročila, nabídl jsem se jako taxi pro ostatní kolegy, rychle z práce domů, nachystat se a už opět letím na domluvené místo setkání. První mini závod s časem vyhrávám. Vítám se s Terkou, Radimem a seznamuji s Honzou, po chvíli jsme už v autě naloženi a přibližujeme se k místu závodu.

Na všech vnímám pozitivní náladu, ta se vystupňuje na maximum, když se vítáme v Palkovicích s členy Pepa teamu a ostatními závodníky. Radim se zná snad s každým účastníkem „zájezdu“, o chvíli později už mám v hlavě spárované nové tváře, jména. Den před závodem si čtu rozhovor o Radimovi Kasalíkovi a jeho účasti na Slezském maratónu, dnes si s ním osobně povídám a zodpovídá mi ochotně všechny dotazy, které mě rychle napadnou. Těsně před startem fotíme týmové složení, Lukáš a Filip jsou mimo provoz, přesto se úspěšně podílí na foto dokumentaci celého dění okolo závodu – chlapi, moc díky za fotky! Ale určitě Vás rádi příště uvidíme na startu v běžeckém úboru :-) .

Všichni se houfujeme ke startovní čáře, vzduchem proletí několik jmen, které vzbuzují v davu respekt, nejvíc se mluví o loňském vítězi - Tomasz Wrobel, dále o Radimovi Kasalíkovi a Liborovi Uhrovi, to bude zase rychlá smrt. Tím myslím přepálený start, kdy se všichni rozjedou jako lokomotivy. Ze startu nejvíce vnímám krátké pozastavení celého dění, kdy všichni spouštějí své sport testery / stopky a pak teprve vyrážejí vstříc této rozmanité trati.

Držím se za první polovinou závodníků a běžím pohodovým tempem, v dálce před sebou vidím Marka Moškoře, kterého se s již značným odstupem chytám. „Papírově“ je mnohem výkonnější, ale tohle jsou přece závody, musím se trochu mačkat od začátku, jinak se budu trápit se svojí kubaturou, kde trháky přijdou až v závěru. Před závodem jsem nahlas zmínil, že se chci dostat pod 1:30, to znamenalo spoustu „práce“. Na 3.km Marek i s dalšími závodníky utíkají, zároveň ztrácím další pozice, ale jsem pořád v klidu.

Teď šlapeme na Myslík, tady se ukáže, kdo z koho, v těsném závěsu mám Lídu Šokalovou, vypadá velmi dobře a hned tak nezpomalí. Míjím odbočku na Kubánkov, další kamzíci jdou přede mě, teď už to pociťuji na psychice, vždyť za sebou nemám ani 1/3 závodu a už tak odpadávám. Běžím celý kopec, vedle mě se rychlou chůzí drží sympatická slečna, snažím se ji trochu vzdálit, kdepak, pár set metrů a už běží přede mnou. Lída Š. si mě dává jako malinu, slovně mě povzbuzuje a já přesto trpím, nejsem schopný vyvinout větší tempo, aniž bych se na pár metrech neodvařil. Konečně vrchol! Vítají mě dva plné kelímky vody, beru jeden, který vypiji pouze z poloviny a pokračuji dál.
Z kopce toho moc naběháno nemám, ale držím slušné tempo, začínám dobíhat první kopcové rychlíky. Co se s nimi děje? Některé míjím jakoby se vzdávali, to mě povzbuzuje, v prudších částech tratě lehce rozpažuji ruce a jde to ještě rychleji. Jsem maximálně nabuzený, vždyť takhle poběžím skoro až do cíle. Než vyběhnu na asfaltovou silnici v Chlebovicích, posbírám několik skalpů, zdravím Filipa s foťákem a jsem nadšený z horkovzdušného balónu, který nás vítá i se svou posádkou na okraji lesa.
Asfalt působí jako magnet na mé boty, podloží v lese mi bylo mnohem příjemnější, a tak si chvíli zvykám. Když se přehoupnu přes poslední mírné stoupání, abych měl opět na dohled Palkovice, zdravím se s Lukášem, který střílí foto spouští. Pořadatelé byli důslední a na všech klíčových místech, kde se cesta jeví komplikovaně, čekají v oranžových vestách „andílci“, ukazující správný směr. Teď mě navigují na polní cestu, kde mám problém s většími kameny, lesní úprk se mi nedaří zopakovat, nikdo přede mnou. Za to za sebou v dálce slyším přibližujícího se Jaroslava Vernarského. Když se dostáváme na asfaltku, jde přede mě a oznamuje, ať makám, že už zbývá „jen“ 1,5 km. Jsme v centru Palkovic, mnoho rychlejších závodníků chodí podél tratě a povzbuzují nás, Jarda už s dostatečným náskokem zatáčí na finálovou rovinku, nasazuji maximální tempo a snažím se ho dohnat, nedaří se. Z reproduktoru oznamují mé jméno, pořádně nevidím, kde je cílová čára, zastavuji až o slečnu ověšenou medailemi, která mi s úsměvem jednu hned předává.

Jsem maximálně šťastný, cítím se skvěle, tleskám všem dobíhajícím závodníkům a užívám si tu euforii, která mnou prochází. Postupně si předáváme mezi sebou dojmy a vzájemně si gratulujeme. Takový byl můj první závod pod křídly Pepa Teamu.

Jsem nesmírně nabuzený na další podobné mítinky a společné tréninky, všem bych chtěl touto cestou velmi poděkovat, velké díky patří také pořadatelům závodu, byla to vydařená akce.

-- Robert Husánik