24 kolem Olešné

Po úspěšném absolvování loňského závodu 24h in line kolem Olešné,kdy nás bolelo celé tělo a já byl zralý na kapačky, jsme s Lídou říkali, že už nikdy více.
Jenže rok se s rokem sešel a už v lednu, kdy byla spuštěna registrace na 2. ročník, jsme figurovali na startovní listině mezi prvními přihlášenými. Pak začalo
to nejdůležitější - začít trénovat. Jenže zima si letos spletla kalendář a držela se dlouho s množstvím sněhu a jaro bylo taky poměrně deštivé. Díky tomu, že se nedalo
bruslit, jsem začal s Lídou pro zvýšení její kondice běhat - zpočátku po troškách a pak čím dál víc, až jsme to asi přehnali- Lída totiž prohlásila, že je běžkyně
a brusle jsou až na 2. místě.
V den startu bylo nakonec akreditováno 584 účastníků ve 180 týmech po dvojicích a čtveřicích, což byl podstatný rozdíl oproti lońských 160 závodníků.
A pak to začalo... ráno se spustila pořádná průtrž , ale naštěstí pršet přestalo a do startu ve 12 h byla trať suchá. Start probíhal zbůsobem, že se naboso doběhlo k bruslím,
bylo třeba brusle obout, utáhnout a jet. Taktika vyšla dokonale, první jsem vyjížděl já s rychle nazutýma bruslemi, bez zavázaných tkaniček, abych se vyhnul postartovní tlačenici.
Po odjetí prvního kola mě Lída vystřídala a až dokonce jsme se střídali po 3 kolech - cca 30-36 min, což bylo ideální na odpočinek i udržení tempa. Zvláště Lída se překonávala,
když jezdila kola 10-10.30 min., až jsem se bál, jestli to vydrží. Ale vydržela, i díky tomu jsme se po 9ti hodinách drželi na neuvěřitelném 20. místě absolutně a 2. místě
v kategorii mix, s průměrnou rychlostí 27.3 km v hod. Před půlnoci z nám nezjištěných důvodů, skončila vedoucí dvojice a začal tuhý boj s týmem za námi o 1 -2.místo
( třetí pár v pořadí už měl ztrátu 6ti kol ). Střídali jsme se s nimi ve vedení, ale nikdo nedokázal poodjet o více než 5 - 8 min. a vytvořit si tak dostatečný náskok.
Konečné rozhodnutí nastalo 1,5 hod před vypršením času, kdy naši konkurenti náhle zastavili a my mohli v euforii a klidu dojet do cíle.
Nakonec z toho bylo vítězství v kategorii SPORT MIX dvojice , 7. místo v dvoučlených týmech a 28. místo v absolutním pořadí ( dvojic+čtveřic).
Říká se " konec dobrý, všechno dobré " , když pominu bolesti zad, stehen, puchýře od bruslí, žaludeční nevolnost, tak letos to místo užívání si závodu, byl tvrdý boj
až do konce a proto dáváme vědět všem členům Pepa Teamu, kterým moc děkujeme za psychickou podporu - jestli nás ještě jednou uvidíte na startu příštího
ročníku, bez milosti nás vyvlečte za uši ven :-) Myslíme, že už to opravdu stačilo.
Nakonec bychom rádi poděkovali Liborovi Uhrovi a všem pořadatelům za výborné zajištění a organizaci tohoto krásného závodu.

Díky. Rosťa a Lída

Štramberská desítka

Celý týden čekám na můzu, která by mě políbila a já stvořil nějaký čtivý a smysluplný článek ze sobotního závodu ve Štramberku.

Bohužel se tak nestalo a tak dovolte alespoň pár strohých faktů k výsledkům tohoto, jinak velice pěkného a obtížného závodu.

V pořadí už 7.akci MBP s přehledem vyhrál Vašek Bitala z pořádajícího AKEZ Kopřivnice. Ženám kralovala podle předpokladů Adéla Esentierová z BET Ostrava.

My jsme se ovšem určitě v silné konkurenci neztratili. Za občasného slabého deště si pro celkové desáté a v kategorii druhé místo doběhnul Rosťa Trávniček, Lidka Šokalová si v průběžném bodování poháru pojistila druhou příčku a moje maličkost může být spokojena, neboť u mě se i celkové 22. flek počítá...:). Parádní závěrečný spurt v táhlém cílovém stoupání předvedl Míra Lysek a prokázal tim před blížícím se olomouckým půlmaratonem nejen stoupající formu, ale hlavně i to, že ho běh pořád baví a dokáže se zdravě namotivovat a o lepší výsledek se poprat. A to mě po Mirkově ohlášení z konce minulé sezony o běžecké pauze těší dvojnásobně.

Nutno však dodat, že Mirek je tvor společenský, který se obzvláště dobře cítí v dámské společnosti a tu mu po chudších letech můžeme nabídnout v daleko větší míře.

Kromě běžeckého světoběžníka a maratonského turisty Romana Řehy svou premiéru na štramberské okruhu zaznamenaly i Terka Samiecová, pro kterou to po rovinatější dolnolhotské byla jeji druhá desítka a stejně jako v případě Romana není třeba šetřit slovy chvály. Terce se závod podle jejich vlastnich slov velmi líbil a čtvrté místo v kategorii, hned za zatím suverénním triem Esentierová-Čablová-Krstevová, ji po opravdu jen pár měsících treninku můžou velice těšit a motivovat. Ještě větší premieru si odbyla naše ultrabruslařka, mistryně republiky v kategorii MIX - Lidka Trávničková. Lída má letos už pár odběhnutých kratších závodů do frýdeckomístecké ceny, ale jeji rozhodnutí startovat na náročném štramberském klání mě mile překvapilo. O tom, že to byla volba správná a zároveň byla dostatečně připravena svědčí i fakt, že náročnou trať bezpečně zvládla pod 1hodinu, což by většinou dělalo začátečnicím problém i na podstatně rychlejším profilu závodu typu Hornické nebo třeba dolnolhotské desítky.

A aby ten náš letošní babský boom a motivace pro Miru byla ještě větší, jsem rád, že můžu v našich řadách přivítat Evu Kopcovou a popřát ji,  aby se ji mezi námi líbilo a  v dresu Pepa Teamu zažila spoustu radosti a krásných běžecký i neběžeckých zážitků.

Pěknou fotodokumentaci stvořil Filip, který do Štramberku, i přes nepřízeň počasí a absolvování večerní prohlídky snad všech frýdeckých kostelních věží

dorazil na kole.

Nadcházející víkend bude pro nás, po zrušení karvinské maratonské štafety v sobotu ve znamení horského běhu na královnu Beskyd a komu to nebude stačit, může v neděli vyrazit opět na kopec-Lukáš Suchánek pořádá krásnou akci s cílem tentokrát na Radhošti, nebo můžete bojovat o body do velké ceny v běhu Mezi náměstími...

Společný trénink 1.

Nevím kolikátý to byl oficiální společný trénink, a zda by se tak dal nazvat, když se sešli pouze tři členové Pepa teamu (Radim, Filip a Tereza). Ale i to někdy stačí k tomu, aby se do toho člověk pořádně obul.

Případní zvědavci o časy, délky a přesnou trasu se mohou podívat zde

Ono k menší účasti na tréniku stačí i to, aby pršelo. Na druhou stranu jsme se alespoň nepřehřívali :-). Běželi jsme mírným tempem, trasa je doslova lemovaná krásnými přírodními scenériemi a občas nějaký ten táhlejší kopec+nějaká ten pěkný seběh při kterém si člověk odpočine.

My s Filipem jsme toho měli ke konci celkem dost (od 3km jsem měla vše komplet mokré a Filip naběháno asi 70km v tomto týdnu). Zato Radim byl ve formě a opět nás pěkně táhnul, což člověk ocení když síly a optimismus dochází.

Takže celkem 22-24 km, podle toho odkud kdo vyběhl.
Doufám, že takovéto víkendové týmové delší výběhy v mírnějším tempu se nám podaří častěji  a vhojnějším počtu.

Dolnolhotská desítka 2013

V pátek jsme se řádně prohřáli, ale naštěstí v sobotu bylo počasí ke všem přívětivé. Nepršelo, ale bylo hezky, pod mrakem, a téměř bezvětří. Z Pepa teamu se nás sešlo 7+1 (Lidka fotila a fandila), každý s jiným cílem a představou jak na to půjdeme. Motivací bylo samozřejmě chlazené pivko po vydřeném cíli nebo nějaký ten pěkný čas na 10 km. Všichni v dobré náladě, rodina i kamarádi podporovali seč mohli, stejně jako diváci. Atmosféra byla úžasná a pořadatelům se nedalo téměř nic vytknout (kromě dlouhé fronty na to pivo).

O tratích se často píše, že jsou běhavé. Nevěřte představě, že by vám to nějak při běhu pomohlo ;-), hezký výsledek udělá jen trénink, ale zima byla dlouhá, a to se teprve pozná kdo je schopný zatnout zuby a makat.

Vystartovali jsme, nevím jak ostatní, mě trochu ztuhl úsměv spolu s nohama a jejich pokračováním. První polovina trati je trochu do kopce, hlavně v oblasti od 3.-5. km. To se pak spousta závodníků na obrátce, při pohledu na čas na půlku, trochu vyleká. I když bylo pod mrakem, měla jsem rychle žízeň a tudíž motivací co nejrychleji dorazit na 5.km bylo hlavně pití.

Cestou tam, už mi mávali kluci z týmu (Filip+Dan+Rosťa+Radim), co běželi zpátky, tak jsem si říkala, že to mají pěkně rozběhnuté.

Někdo se občas ptá, co se lidem, co běží, honí v hlavě. Můžu říct, že při tomto závodě to byli takoví malí Jekyll a Hyde: „ty nohy bolí, sakra“-“to přejde“, „proč mě pořád někdo předbíhá, to tak zpomaluju“-“nezpomaluješ, běžíš dobré tempo, oni jsou prostě rychlejší, nenech se rozhodit“ a tak dále. Ale o tom závody prostě jsou, překonáte se, nenecháte si namluvit hlavou, že máte zastavit, zpomalit nebo to vzdát.

A když jsem vydržela první půlku, tak ta druhá už byla z kopce. To už se běželo parádně. Předběhla jsem pár kluků a holek, a pár kluků a holek předběhlo zase mě. Kdyť jsme přeci na závodech.

Člověk najednou vbíhá na hřiště do cíle, plný všech těch pocitů a příjemné bolesti, znamením toho, že žijeme a že prožíváme. Vítá mě rodina, kamarádi z týmu kteří doběhli v krásných časech, i přesto, že pro většinu z nás byla trať náročnější než jsme čekali…

Jdeme se občerstvit, jídla a pití je dost, v jedné hrsti sušenky v druhé jablka, v puse pití. Vyklusat a zhodnotit, pokecat.

Přestože jsem chtěla čas stlačit pod 50minut, byla jsem, vzhledem k tomu jak mě ta trať drtila, s výsledným 50:36 (12.v ktg) spokojená.

Před startem jsem dostala své první týmové triko, a bylo to i tak trochu symbolické, vzhledem k tomu, že to byla má první oficiální desítka.

Takže jak jsme vlastně dopadli?

Kluci zabrali parádně, takže Dan byl na prvním místě s časem 36:39, Rosťa o pár vteřin čtvrtý s časem 37:11. Radim v tvrdé konkurenci své kategorie zaběhl za 40 minut. Jarda za 46 a Filip za 48:10. Lída byla pátá v kategorii s časem 49:21.

Komplet výsledky zde

PF 2013

Ahojte všichni, děkuji za tento běžecký rok strávený s Vámi...:-) Ať nám to v 2013 běhá ještě líp, spoustu nádherných sportovních zážitků a splnění všech, i těch nejtajnějších snů od srdce přeje             

                                  

                                 Radim

 

BMW Frankfurt Marathon 2012

O maratónu ve Frankfurtu jsem snil od okamžiku, kdy jsem v nějakém zahraničním běžeckém časopise uviděl fotky z cílového červeného koberce v nasvícené veletržní Festhalle.
Famózní a neopakovatelné.

V pátek ráno 26.10.2012 vyrážíme s Evou vlakem směr Praha a dále pak autobusem Eurolines dále do Frankfurtu. Večerní Frankfurt nás však vítá zimou a deštěm. Druhý den ráno venku poletuje sníh, přesto se hned po snídani vydáváme na prvotní letmou prohlídku evropského centra finančnictví, jímž Frankfurt nad Mohanem je. Naše kroky míří kolem jedné z nejvyhledávanějších frankfurtských památek Goethehausu – domu, ve kterém se narodil spisovatel J.W.Goethe, na náměstí Hauptwache a dále na Börseplatz, kde se nalézá jedna z budov Frankfurtské burzy a taky bronzové sochy medvěda a býka. Býk je symbolem pro rostoucí ceny akcií a medvěd naopak symbolem poklesu. Pár fotek a promrzlí se ukrýváme před zimou alespoň na chvilku v moderním obchodním domě MyZeil, kde se architekti skutečně vyřádili – prosklená podlaží, krkolomné eskalátory, nejrůznější zrcadla a samozřejmě obchody a restaurace.

Frankfurt patří mezi největší veletržní a výstavní centra v Evropě a právě na výstavišti se odehrává vše podstatné -  start i cíl maratónu, expo s obrovským sportovním veletrhem, pasta party. My jsme se zde dostali v odpoledních hodinách a byly tu zastoupeny snad všechny sportovní značky, které mají co do činění s běháním. Prochodit to celé bylo vyčerpávající a tak pasta party v úžasné Festhalle přišlo opravdu vhod. Probíhala zde předmaratónská  show, báječná atmosféra a přestože tu bylo opravdu velké množství lidiček, organizaci zvládají Němci dobře. Entschuldigung – slovíčko, které slyšíme stále a všude. Na tu jejich ohleduplnost nejsme jaksi v našich končinách navyklí ….

V sobotu navečer se počasí trošku vylepšuje, oblačnost postupně mizí, teploty stále ale okolo nuly. Na hotelu studuji předpověď a vypadá to dobře, bude sice zima, ale jasno a sluníčko. Řeším, co na sebe zítra obleču, nezbytné budou rukavice, tričko Pepa teamu zavrhuji, zmrznul bych v něm. Ze soboty na neděli probíhá posun času, takže ráno máme alespoň na všecko více času.

Na start 31. ročníku BMW Frankfurt Marathonu je zaregistrováno přes 16 tis. běžců. Startuje se v 10 hodin ve třech vlnách po 10 minutových intervalech a v 10.30 hod. pak vybíhají štafety. Hlavním favoritem závodu je samozřejmě keňský světový rekordman – Patrick Makau. Toho jsem však já z BMW koridoru na startu neviděl, jelikož jsem mu dával cca. 200 m náskok J. Roli favorita, jak jsem se později dozvěděl, potvrdil a zvítězil v čase 2:06:08. Teploty mezi 2 až 4 stupni Celsia moc nenahrávaly pokusu o zlepšení rekordního času. Na stupních vítězů jsem ho já ale jaksi zase nestíhal, organizátoři vítěze vyhlašují vždy moc brzy nebo spíše já se na té maratónské trati dlouho trápím.

Trasa maratónské trati začíná hned vedle druhého nejvyššího mrakodrapu ve Frankfurtu, kterým je Messeturm (257 m výšky, 63 pater, 24 výtahů). Po svém dokončení v r.1991 se stala na šest let nejvyšší budovou Evropy, v r.1997 jej pak překonal frankfurtský mrakodrap Commerzbank Tower. Prvních 13 km maratónu je vedeno ulicemi samotného centra města, kolem všech významných staveb, přes všechna hlavní náměstí a luxusní obchodní třídy města. Přes  řeku Main (Mohan) přebíháme po starém mostě Alte Brücke, po levém břehu řeky Muzejním nábřežím (Museumsufer) míjíme Železný most (Eiserner Steg) a pokračujeme čtvrtí Sachsenhausen podél Mohanu směrem na západ. Je jasno a přes řeku se nám otevírají úžasné pohledy na celý evropský New York, jak se také Frankfurtu přezdívá. Hned několik nejvyšších mrakodrapů Německa se nachází právě ve Frankfurtu: Commerzbank Turm, Messeturm, Oper Turm, Main Turm, Trianon, Westend Turm a další. Na trase avizovaný počet 80 či 90 kapel jsem nestačil spočítat.

Přes mizerně naběhané resp. nenaběhané objemy kilometrů si stanovuji osobní plán - běžet první polovinu maratónu tempem těsně pod 5 minut, tedy být na metě ½ maratónu okolo 1 hod. 45 min. a tempo 5-5.15 min/km pak udržet co možná nejdéle. První polovinu tratě si užívám a zvládám ji za 1.44.57 hod.. Po 25 km však své vytýčené tempo postupně začínám ztrácet, což je též částečně způsobeno tím, že se snažím více občerstvovat - hlavně teplým čajem v té zimě.

Přes řeku Main (Mohan) se zase dostáváme až po 24. km, ale stále se ještě vzdalujeme od centra města, což mi nedělá dobře na psychiku. Člověk toho začíná mít akorát dost a běží dál a dál od vytouženého cíle. Naštěstí po 27.km se to láme a od tohoto okamžiku už je směr do centra Frankfurtu zřejmý. Okolo 35.km jsme zpátky ve městě, abychom si znova zopakovali, jak vypadá budova opery Alte Oper, jak se běhá ulicí plnou luxusu a přepychu Goethe Strasse, jak vypadají všechny ty velkolepé mrakodrapy, burza atd.

Pro každého, kdo fakt nemá naběháno, začíná to pravé maratónské dobrodružství okolo 35.km, zde potkávám Evu, která mě fotí, pár slov a pádím …J. No to je silné slovo, spíše se už šourám L. Tempo mi již kleslo na 5.20-5.25/km, ale stále běžím na pro mě velice slušný čas a snad i na svůj osobák. Krize je ale teprve přede mnou a přichází natvrdo mezi 36.-39.km, kdy mě postihují první příznaky křečí, a proto výrazně zpomaluji, aby mě křeče opravdu tzv. necvakly. Snažím se na to raději nemyslet.

Na 40.km je po krizi a já už vím, že i svůj pátý maratón doběhnu. V ulicích města lidi neúnavně povzbuzují, já poslední 2 km výrazně zrychluji, běžím znova tempem 5 min/km a předbíhám mnoho běžců. Posledních pár desítek metrů po červeném koberci v nasvícené a burácející Festhalle musí být pro každého maratónce nezapomenutelný zážitek. Užívám si to a vychutnávám okamžiky maratónského štěstí, real-time: 3.38.02. Za cílovou páskou už nikam nespěchám, slzy dojetí a štěstí, emoce, endorfiny, kyselina mléčná a nevím co ještě, teď zaplavuje moje tělo. Maratón je pro mě vždy velké dobrodružství, nikdy nemám naběháno, vždy do toho jdu s vědomím, že se budu v druhé půlce trochu trápit, že budu muset překonávat krize. Přesto pocity prožité po těch více jak 42 km stojí za tu dřinu a pokud mi to zdraví dovolí, půjdu do toho zase.

Večer po maratónu vyrážíme s Evou k řece Mohan nafotit a užít si i večerní Frankfurt. Je úžasný a nasvícený je snad ještě krásnější než ve dne. Ve Frankfurtu zůstáváme ještě i v pondělí, jdeme se podívat na historické centrum města - Römer Platz. Hned vedle Römerbergu je Kaiserdom (Katedrála svatého Bartoloměje), který byl místem volby německých králů a římských císařů Svaté Říše Římské. Procházíme nejdelší a nejfrekventovanější ulicí Zeil - mezi náměstím Hauptwache a Konstablerwache, kde se to odpoledne mezi obchůdky, obchodními domy a butiky jen hemží nakupujícími. Venku mrzne až praští, mlha, že i mrakodrapy jsou vidět jen z poloviny, a já si uvědomuji, jaké jsme včera vlastně měli na počasí štěstí. Večer si jdeme s Evou zaběhat podél řeky a potkáváme zde i mnoho včerejších účastníků Frankfurtského maratónu (soudě podle stylu běhu), jak se snaží vyhnat únavu ze svých zakyselených svalů. V úterý brzy ráno za deště opouštíme Frankfurt a čeká nás další maratón –  tentokrát celodenní cestovní, z Frankfurtu domů až do Frýdku-Místku.

                                                                 Prolog Velký Javorník

Tak jsme se dočkali. V neděli po desáté hodině byl odstartován nový ročník  oblíbeného zimního poháru s názvem Lysacup. Závodníci si už zvykli, že první etapa nevede na nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd Lysou, ale na Velký  Javorník.  Už při příjezdu do areálu skokanských můstků bylo jasné, že opět se bude  jednat o velmi hojně a kvalitně obsazenou etapu. Po vystání fronty na  registraci a zaplacení poplatku se závodníci přesunuli ke skokanským můstkům, kde mladí skokani předvedli své umění a po předání dresů loňským vítězům,  mohl začít další ročník čtyřměsíčního klání.
Na start trasy dlouhé cca 7,4 km se postavilo 270 závodníků. Letos nás  čekala změna v podobě výběhu schodů, které jsme si dali o proti loňsku pro  velký úspěch hned dvakrát. V závěru nás čekaly nekonečné serpentiny a pak už jen výběh z lesa a spousta fotografů, nosičů a taky pípající Luďa.
Nejrychlejší byl korunní princ Radim Kasalík a z žen trojnásobná vítězka z  posledních třech ročníků Tamara Stonová. Dvojnásobný vítěz Lysacupu Laďa  Sventek si dnes vybral slabou chvilku a závod dokončil na šestnáctém místě.  Jsme teprve na začátku a Laďa bude mít ještě dost příležitosti ukázat, co v  něm vlastně je.
Jak to bylo s Pepáky? Jirka po výborném výsledku na Hornické desítce, kde si upravil svůj osobák, nezklamal ani na Javorníku. 57. místo je velmi solidní  výsledek a připsal si skalp loňského vítěze kategorie nad 200 liber, spoře  oděného Zdeny Páchy. Lukáš po loňském přetahování o skokana roku s Robertem  Hegedüsem nemá velké ambice a jeho dvouměsíční tréninkový půst nakonec  stačil na 79. místo. Třetím do party byl na poslední chvíli Radim Koval na  209. místě. Děkuji Radimovi za účast a každý bodík bude dobrý. V družstvech  to znamenalo 20. místo.
Velký dík patří Mirovi Prašivkovi a jeho podpůrnému týmu za organizačně  velmi dobře odvedenou práci a už teď se těším, co na nás vymyslí v příštím  roce.  Fotky budou, ale kdy, to ví jen majitelé fotoaparátů.

Výsledky zde.